Neuvěřitelně charismatický, to se mu musí nechat. Na svých 86 let v úžasné kondici tělesné, a zvláště duševní. Jasná mysl, čistý rozum. A přitom dobře vycvičený, léty vytrénovanější mnohem víc, než střelba zápěstím. Mozek, v němž každý závit dobře ví, co se má a co ne, co ještě přiznat i co z historie definitivně vygumovat. Na jakou otázku přikývnout, a co odmítnout. Vladimír Zábrodský si nepustí k tělu nikoho, kdo by měl zájem pootevřít jeho ´třináctou komnatu´, přecpanou nejrůznějším morálním harampádím.
Tím, kdo se do ní nepokusil ani škvírou nahlédnout, byl i Karel Šíp; jako obvykle oč žoviálnější a vtipnější, o to méně informovaný. (Podle titulků si scénář napsal sám, bez spolupráce s redaktory sportu ČT.) Proto se mj. mohl užasle divit všeobecně známé a totalitní literaturou opěvované ´bratrské´ cestě stříbrných olympioniků 1948 do Moskvy, že Zábrodský otec taky ´dělal do hokeje´, či skutečnosti, že jeho host dokonce hrál i tenis; přitom V. Z. byl v letech 1946-55 členem týmu ČSR pro Davisův pohár.
Za čtvrthodinku vzpomínání se toho mnoho stihnout nedá. První titul mistrů světa 1949, za rok olympijské stříbro, a už jenom ona cesta do Moskvy. Mistři světa 1949 – nic, rok poté jejich zatčení a odsouzení – ani zmínka, připomínka okolnosti, že V.Z. jako jediný unikl – nezajímavé. Nadlouho konec, až po sedmnácti letech emigrace. Raději něco humoru pro pobavení nezasvěcených: „Měl jste i nějaké drobné neřesti?“ dráždí moderátor. A zpovídaný se upřímně vyznává: „Měl, to vám garantuji!“ Přítomní upřímnému přiznání nadšeně tleskají, někdo i zaslzí. A on je i statečně vypočítá: po zápase prý chodili hokejisté do nočního podniku (!), kde jejich kapitán hrál na harmoniku (!!), ba dokonce i platil útratu (!!!). Jak nevkusné!
Nuž, udělejme si v rozhodně bohatším seznamu neřestí tohoto monumentu českého sportu menší inventuru. Takovou, jakou už roky opakovaně navrhuji šéfkomentátoru sportu ČT R. Zárubovi, jenž to – spolu se svým šéfem O. Černým – opakovaně odmítá. Naposledy v listopadu 2008, když jsem jim u příležitosti ohlášeného příletu V. Z. napsal:
Pane Zárubo, máte mimořádnou příležitost uspořádat otevřený stůl s V. Zábrodským. Dotazů na jeho iniciativu při jednání o emigraci, na podíl na zatčení spoluhráčů, na Aféru Sazka či na spolupráci s StB atd. by se jistě našlo dost. Už jsem Vás k tomu vyzýval několikrát, Vaše vyhýbavé a odkládající odpovědi (až tady bude Zábrodský…) mám stále v poště. Jste v tomhle punktu objektivní novinář, nebo jenom zbabělec?
Odpověď R.Záruby: S panem Zábrodským natáčíme ve střižně při použití dobových dokumentů. Probíráme všechna témata. Vy už jste se jako historik i jako člověk znemožnil dostatečně, takže na vaše urážky už nebudu reagovat.
Moje reakce: Pokud se Vás dotýká, že Vás jako novináře soukromě považuji za zbabělce, který se už roky vylhává z uskutečnění kulatého stolu, se kterým jste kdysi souhlasil, tak to už je jenom problém Vaší přejemnělé ješitnosti. Představa, že bych Zábrodskému veřejně oponoval fakty, která jsem za mnoho let nashromáždil, a která by z něj strhla gloriolu, kterou mu už roky pěstujete, Vás bezesporu musí děsit. Pro případ argumentační nouze přesto ochotně nabízím několik námětových okruhů.
Pane Zábrodský, je to pravda, že jste:
– na Silvestra 1948 inicioval jednání a následné hlasování o možnosti kolektivně emigrovat, což vlastně znamenalo začátek konce týmu mistrů světa?
– o hlasování informoval svého otce, vedoucího týmu, který toto ohlásil svým nadřízeným?
– jako rodina neměli nejmenší problémy s emigrací vašeho bratra, zatímco stovky rodin jiných za něco podobného tvrdě pykaly?
– s informacemi navštěvoval gen. taj. Slánského na ÚV KSČ?
– po zatčení spoluhráčů ani jednou nevypovídal na StB, ačkoli existuje sedmistránkový vámi podepsaný protokol, v němž se zavazujete, že se o výslechu nikde nezmíníte?
– se procesu s týmem, jehož jste byl kapitánem, hrajícím trenérem a uznávaným šéfem, nezúčastnil ani jako svědek na zásah ministra Kopeckého?
– svého údajně ´největšího kamaráda´ brankáře B. Modrého, svědka na vaší svatbě, v lágru ani jednou nenavštívil (o druhých ani nemluvě), a že jste se dokonce nezúčastnil ani jeho pohřbu?
– chtěl, po amnestii hokejistů, získat Bubníka a Kobranova pro Spartu, ale oni vám při osobním setkání naplivali do obličeje?
– jako klíčová osoba aktivně vystupoval v tzv. Kauze Sazka, tedy v případě falešného sázení na předem dohodnuté výsledky, a byl za to potrestán soudem civilním i tzv. čestným ČSTV, mj. odebráním titulu Zasloužilý mistr sportu?
– souhlasil se spoluprací s StB, konkrétně se 7. oddělením pod evidenčním číslem 604 934 s krycím jménem Vladimír, datum registrace 17. 6. 1965?
– v létě 1965 uzavřel trenérskou smlouvu současně s Motorletem a Plzní, a poté s inkasovanými penězi utekl?
(Zda něco z toho použili nevím. Avizovaný pořad, Zárubou údajně natáčený již začátkem listopadu, se dodnes na obrazovce neobjevil…)
Vladimír Zábrodský se, navzdory věku, objevuje ve vlasti po Listopadu dost často: namátkou na mistrovství světa 1992, při vyhlášení ankety Hokejista století 1998, na oslavách 100. výročí založení Sparty 2003, ale i jindy, třeba na podzim 2008. Tentokrát se moderátor nezapomněl pochlubit, že ze Stockholmu přiletěl speciálně na ´jeho´ setkání hokejových legend. Že by však jenom na Všechnopárty? Nebo také ´dorazit´ rozdělaný Zárubův pořad?
Možná, pokud by podobné otázky ´na tělo´ připravil rozjuchaný a nezasvěcený Karel Šíp. V opačném případě to asi půjde dost ztuha. Přesvědčili se o tom kuriózně právě dva Zárubovi kolegové Lukšů a Palán, jak na to vzpomínají v dodatku své knihy o Konopáskovi:
„V létě roku 2002 jsme se, po předchozí korespondenční domluvě, vypravili za Zábrodským do Stockholmu, abychom získali podklady. Srdečně nás přivítal a s knihou opakovaně souhlasil, ale druhý den bylo všechno jinak: náhle prohlásil, že ze zdravotních důvodů od knihy ustupuje. Nepromluví prý ani později. O tom, že si uvědomil, že v obsáhlém rozhovoru nevystačí s běžnými klišé, které mají jeho údajný podíl na odsouzení spoluhráčů zakrýt, mohou autoři jen spekulovat. Jeho mlčení je jistě podivné, přesto však není samo o sobě ničeho důkazem. Pravda o roli nejlepšího evropského hokejisty své doby tak zřejmě nikdy nevyjde plně najevo. Bohužel pro historiky, zájemce o český hokej, bohužel i pro samotného Vladimíra Zábrodského.“
Co k tomu dodat?