Málokterý, a nejen proto, že od slavného února 1947 uplynulo již tolik desetiletí. Je to rovněž ´zásluhou´ pečlivého kádrování i těch nejslavnějších sportovců, kteří se provinili jenom tím, že včas opustili rodnou zemi, poté co se vydala na sebezničující cestu budování komunismu. Odplatou mělo být vymazání z historie.
Miroslav Sláma se narodil v roce 1917 v Třebíči (jako jeho neméně slavný spoluhráč Vladimír Bouzek, stejně jako on později vysokoškolský profesor). Nikdy nemyslel jenom na hokejovou kariéru, pokračovat v právnických studiích mu však znemožnila nacistická okupace a zavření vysokých škol. To už patřil postavou malý útočník rozpuštěného klubu HOVS (Hokejový odbor vysokoškolského sportu) mezi velké postavy domácí ligy, jak potvrdilo v roce 1939 České slovo: „Podobně jako Zábrodský i Sláma ukázal, že je dalším centrforvardem, který kdykoli může nahradit Malečka. Vyniká zejména houževnatostí a neobyčejně účelnou hrou.“
Během okupace v dresu I.ČLTK vyrostl až do české ´reprezentace´, která se ovšem – vzhledem k zákazu mezistátních utkání – utkávala pouze s výběrem Moravy. Sláma dokonce po boku hvězd Trojáka a Drobného. Když před historickým pražským šampionátem 1947 sestavoval legendární trenér Mike ´Matěj´ Buckna národní tým, měl sice skvělých útočníků na výběr, zato hráči pro defenzívu chyběli. Zrak padl na hbitého Slámu, a on od toho okamžiku už v obraně ani v jednom zápase nechyběl. Mistr světa nedlouho poté dokončil i právnická studia, a do olympijské sezóny vstoupil po boku Oldřicha Zábrodského. Legendární obranná dvojice měla lví podíl na stříbru i díky bezbrankové remíze s vysoce favorizovanou Kanadou, navíc si bývalý útočník vylepšil renomé pěti góly.
Rok 1948 přinesl velice dramatické chvíle i hokeji. Nedlouho po ´vítězném´ únoru emigrovaly hvězdy ledové plochy Maleček, Drobný a Matouš, na podzim při letecké havárii zahynuli reprezentanti Troják, Šťovík, Stibor, Pokorný a Švarc. Týdny se poté polooficiálně tvrdilo, že takto mazaně vlastně emigrovali i oni. Zájem politické vrchnosti o ´politicky nespolehlivé´ hokejisty, kteří jako jediní zatím směli i po zavření hranic týmově vyjíždět na západ, prudce vzrostl. A ke všemu neobyčejně dramatické byly i úplně poslední minuty roku. Tehdy totiž, během silvestrovské večeře v davoském hotelu Victoria, navštívili tým LTC, staronového vítěze Spenglerova poháru, nikoli nečekaně emigranti v čele s bývalým spoluhráčem Malečkem.
Téma bylo jediné: kolektivní emigrace. Za hráče jednala čtveřice bratři Zábrodští a ´intelektuálové´ ing. Bohumil Modrý a dr. Miroslav Sláma. Největší zájem zůstat na Západě měl nejznámější a nejlepší z týmu Vladimír Zábrodský, na něhož tam čekala lukrativní smlouva. (Václav Roziňák: „To on dojednával finanční podmínky. Dvakrát si nás dokonce pozval k sobě na pokoj, abychom se dohodli, zda zůstaneme.“) Nakonec však doyen týmu B.Modrý prosadil tajné hlasování: pokud nebudou pro všichni, vracíme se. Hlasování dopadlo pouze 7:6 pro emigraci, přesto výpravu opustila obranná dvojice Miroslav Sláma-Oldřich Zábrodský. Ještě před tím, než dodatečně informované vedení nechalo hráče přestěhovat z hotelu na čs. ambasádu…
Proč emigroval dr.Sláma, přednosta právního oddělení Vítkovických železáren a hokejový reprezentant? Jeho rodák a spoluhráč Vladimír Bouzek po letech prozradil, že komunista Oldřich Zábrodský starší, vedoucí výpravy a jinak spolupracovník StB, chtěl celé hlasování o emigraci hodit jenom na něj, že by ho po návratu určitě zatkli.
Závěrem ještě jeden příspěvek k tolik diskutovanému podílu V.Zábrodského, nyní posledního žijícího mistra světa 1947, na pozdějším zatčení spoluhráčů: ze čtyř vyjednávačů tedy dva emigrovali a ing.Modrý skončil v uranovém lágru, odsouzen za velezradu, špionáž a přípravu nedovoleného opuštění republiky. Zatímco komunista V.Zábrodský, osobní přítel ministra Kopeckého, kapitán, hrající trenér a šéf týmu, který jednání o emigraci vyprovokoval a její podmínky dojednával, ze všeho vyklouzl. Lžihistorik K.Gut se snažil ve faktograficky zmanipulované Zlaté knize hokeje (1977) naznačit, že hráči byli vlastně zatčeni oprávněně po výtržnostech ve Zlaté hospůdce. Tam však Bohumil Modrý s ostatními vůbec nebyl…