Zkouším to, ale opakovaně dopadám jako ten Don Quijote; vytahovat se na větrné mlýny je stejně marné, jako třeba na antény České televize…
Bývalý mistr světa a vězeň komunistického režimu Augustin Bubník by mohl poučovat. Jednak mu šedesát bylo už před dvaceti lety, jednak byl v Rusku. Jako čerstvý stříbrný olympionik 1948 právě v oněch hodinách tragického února, kdy tady slavně zvítězila dělnická třída. A on se role připomínat minulost věnuje pilně i jako člen Konfederace politických vězňů. Poslední v Česku žijící mistr světa – ve Švýcarsku je to ještě Vladimír Kobranov, Bubníkův celoživotní přítel a spoluhráč z reprezentační obrany, a ve Švédsku Vladimír Zábrodský, jejich kapitán i doživotní protivník.
Právě kontroverzní vztah mezi ´šéfem´ a všemi ostatními, který vyvrcholil zatčením a následným rozmetáním zlaté reprezentace (aniž se to jejich kapitána nějak dotklo), je nejrozjitřenějším tématem stoleté historie českého hokeje. Zdálo by se, že sportovní publicistika by se měla právě tomuto tématu věnovat, i když je složité a náročné. Vlastně právě proto, jako výzva zvláště pro sportovní novináře České televize. Jenže ti si na několika málo jednostranných faktech vybudovali vlastní chabou teorii, a teď na ní sveřepě balancují, a přitom hazardují s objektivitou a veřejnoprávní vyvážeností tohoto média.
Vladimír Zábrodský svůj medailón, v němž si řekl všechno, co chtěl, už měl. Někdy před deseti lety ho natočil ve Stockholmu R.Záruba. Má mít i větší pořad v televizi; údajně ho již od listopadu (!) pilně připravuje zmíněný Zábrodského obhájce, jak potvrdil před měsícem šéfredaktor Černý. A aby toho nebylo málo, Zábrodský bude mít na podzim i svoji knížku; sepisují ji další členové sportovní redakce ČT (jaká náhoda!), a vyjde ve vydavatelství ČT. Vznikala rovněž ve Stockholmu, jako už jedna před tím, publikace Říkali mu Šéf, z pera F.Černocha. Zatímco toho, že dostanou na obrazovce prostor i Zábrodského oponenti, se už zřejmě nedočkáme. Samotný Bubník je zcela ignorován (připomínka jeho nedávných osmdesátin se všem problémům vyhnula, a jméno Zábrodský v ní nepadlo, stejně jako tenkrát během procesu). A tak může na besedách – místo statisíců – oslovovat zájemce o dramatickou historii jenom po desítkách.
Naposledy tento týden ve společnosti podnikatelů, členů Golem klubu, kam jsme přišli na pozvání jeho předsedy PhDr.M. Kratochvíla. Chtěl jsem této možnosti využít k potřebné konfrontaci, a získal souhlas k účasti redaktorů ČT. Z odmítnutého nápadu vznikla výměna mailové pošty, která se během pouhých pěti dnů mezi 2. a 6.červnem rozrostla na deset stránek. Rozhodl jsem se jí, mírně krácenou o nepodstatné detaily, zveřejnit. Snad to přispěje k větší informovanosti ne snad o tématu, ale především o postojích a záměrech obou protivných stran. (Doporučuji nečíst těm, které absolutně nezajímá hokejová historie, nebo formy práce sportovní redakce ČT, je to škoda času.) A teď tedy výměna dopisů. Vše začalo pozvánkou z 18.května…
Pane Zárubo, protože Vy se zřejmě již nikdy nezbavíte hrůzy z toho, že byste mě mohl pozvat k nějaké otevřené výměně názorů, zajímajících obě strany, rozhodl jsem se převzít iniciativu, a zvu tedy já Vás. – V úterý 9.června večer se uskuteční v Golem klubu beseda s Bubníkem a mnou na nám oběma dobře známé kontroverzní téma. A abyste se tam sám nebál, tedy i pro Vašeho ´asistenta´ p.Lukšů, sepisovatele faktografických bludů (viz kniha o Konopáskovi), demagogických soudů, lží, nepodložených obvinění a nehorázných urážek na mou adresu. Tam si to, před zástupci veřejnosti, pěkně rozříkáme na tvrdo, jelikož na základě faktů. Jenom Vás nabádám: připravte se na to! Jak vidíte, poskytuji vám k tomu dost času. Tam totiž nevystačíte s podobným jednostranným chrlením vašich výkladů jako z obrazovky, to bude beseda se vzdělanými a informovanými lidmi, a tedy i s rizikem nepříjemné zpětné vazby. Abyste to pánové ustáli, a své novinářské renomé – v této kauze, zdůrazňuji! – ještě víc nezpochybnili. Na setkání a nelítostný verbální souboj se již dnes těší JIŘÍ MACKŮ (a A.Bubník)
Pane Zárubo, již před časem jsem Vám – prostřednictvím sportovní redakce – poslal pozvánku k účasti na besedě v klubu Golem. (Nejmenovitě proto, aby o této akci, o mé vstřícné iniciativě, věděli i kolegové, protože si nemyslím, že všichni podléhají Vašemu zdeformovanému názoru na moji osobu a moji práci.) Dodnes jste se neozval, ačkoli jindy reagujete ihned, a tím pádem většinou i nedomyšleně řádky vyšperkovanými všelijakými lžemi a urážkami. A pro jistotu i znění původního dopisu z 18.května (…) JIŘÍ MACKŮ
Pane Macků, nevidím v komunikaci s Vámi žádný smysl. Nemám z konfrontace žádné obavy, především proto, že nemívám žádný neprokázaný pohled na historické události – a dále proto, že mi připisujete věci, které jsem neřekl, lžete o mě a pomlouváte naprosto bezostyšně. Stále platí, že pokud se veřejně neomluvíte a neuvedete věci na pravou míru, nemáme o čem debatovat. Jinak marníte svůj drahocenný čas. ROBERT ZÁRUBA
Pane Zárubo, veřejně jsem se Vám omluvil za to, že jsem Vás dal do souvislosti s iniciováním knížky o Konopáskovi (a buďte rád, že v těch nesmyslech nejedete…), i když v tom nevidím nic špatného. O žádných jiných bezostyšnostech či lžích nevím, nic jste mi nikdy konkrétně neprokázal, jenom fantazírujete. Že lžete hlavně (a nejen) tím, že potíráte pravdu, a že jste zbabělý, protože se bojíte konfrontace, je bohužel opakovaně prokázaná skutečnost a ne pomluva, z níž tím pádem nejste schopný se vykroutit. Proto se jenom schováváte za konstatování, že nevidíte smysl v žádné konfrontaci. A přitom to není komunikace se mnou, ale s historií, v níž bohužel i se svým fámulem značně plavete. Napište mi, co mám uvést na pravou míru, abych to ještě do besedy stihl. JIŘÍ MACKŮ
Pane Macků, to jsou ubohé lži a urážky, na které už nebudu reagovat. Pokud mne poctíte takovými tituly jako zbabělec a lhář hokejové historie, je věru pošetilé trvat na nějaké rozumné diskusi. Budete si muset najít někoho jiného, kdo bude hoden vaší velikosti, ryzího charakteru a odbornosti. Já budu pokračovat ve výměně názorů s lidmi, kteří se zabývají hokejovou historií bez hloupých urážek a předpojatostí vůči jiným názorům nebo zjištěním. Není to věc strachu, protože
já nezávodím v tom, jestli toho vím víc o nějakém hokejovém tématu a velmi rád se dozvídám nová fakta a podrobnosti. Pokud v sobě nemáte tolik slušnosti, abyste se za své výmysly a urážky omluvil, nebudu na Vaše další výpady reagovat. Přeju Vám, abyste v sobě našel vnitřní klid a přestal urážet ty, kteří si původně vážili vás a vaší práce. ROBERT ZÁRUBA
Pane Zárubo, přijďte se obhájit před veřejností, a neschovávejte se jenom za obrazovku! Vždyť Vy byste mi mé údajné lži ani neuměl prokázat, i kdybyste proti mně posadil a nasadil celou sportovní redakci, před tím tátou Otou patřičně zmasírovanou. To je o té statečnosti. A kdo nemluví pravdu lže, to už jsme si jednou vyříkali – první to vyslovil Seifert, poté to použil i Švorecký. A Vy prostě pravdu (mám jistěže na mysli pouze naše společné téma) odmítáte veřejnoprávně veřejnosti sdělit, ačkoli jste v televizi kvůli tomu. I když, pochopitelně, pouze v roli komentátora. – Má velikost je asi 178 cm, charakter jistěže není ryzí, ale nemám se za co stydět (jako novinář jsem nelhal nikdy), a co se týká odbornosti, v mém tématu strčím Vás snadno do kapsy. Tyhle Vaše výlevy jsou skutečně pitomé, já si taky neberu do huby Vaše taneční či florbalové kreace. – Nepotřebuji, aby si lidé vážili mě, ale snažím se, aby si vážili historie a respektovali fakta. Jenže to asi chci po Vás moc. JIŘÍ MACKŮ
Já se nikam neschovávám, na besedy s diváky chodím bez obav, na písemné dotazy diváků odpovídám poctivě. Nikdo z těch lidí neuráží a nelže o mně. A ty dotazy jsou všeho druhu, nevybírám si, nebojím se konfliktních otázek, to je jen vaše iluze. Rozdíl je prostě v tom, že vy se chováte jako hulvát, čímž svou práci shazujete. Já se s Vámi nepřu o Vaše vývody a názory – těm dodáváte svým chováním nedůvěryhodnost vy sám. Já vám naposledy opakuju, že jste o mě uvedl lži a pomluvy, za které se omluvíte. Jinak si laskavě najděte k výměně názoru někoho, kdo je na vaší úrovni. Tuším, že je to zřejmě marné, a tak nehodlám už ztrácet další čas, ten budu rád věnovat rozumným věcem a lidem. Do kapsy si strčte koho nebo co chcete dle libosti, s vaší nabubřelostí já soutěžit nehodlám. Další maily s vaší adresou už zůstanou neotevřené. ROBERT ZÁRUBA
Vážený šéfredaktore, pro informaci Ti posílám korespondenci, kterou vedu s Tvými ovečkami. Chápu, že v současnosti máš jiné starosti, v souvislosti se svým kmotrem, přesto si jistě najdeš čas doporučit p.Zárubovi, aby se pokusil alespoň nějak obhájit své názory na palčivé téma v nabízené veřejné necensurované, jelikož dodatečně nesestříhané, besedě. Jistě mu to – v duchu odbornosti, objektivity a vyváženosti, jakou se rádi zaštiťujete – doporučíš. S pozdravem JIŘÍ MACKŮ
Vážený pane Macků, nechápu o jakém kmotrovi mluvíte a jaké, že mám kvůli tomu starosti. Chápu, že vaše jedovatost dostupuje vrcholu. Kolegovi Zárubovi doporučím, aby se vaší diskuze neúčastnil. Především kvůli vašim urážkám jeho práce. Totéž platí o i PhDr. Davidovi Lukšů, jehož práce jsou fundované a objektivní. OTAKAR ČERNÝ, šéfredaktor RS ČT
Vážený pane Černý, zachovejte klid a neztrácejte glanc, když už ztrácíte smysl pro humor. Jedovatost zase není v novinařině tak odsouzeníhodná vlastnost, znám mnoho horších, jako třeba lhaní. A o tom kmotrovství raději nebudeme mluvit, vždyť Vy byste tam bez Janečka už dávno zaslouženě nebyl. Kolegovi Zárubovi doporučte, aby přišel. Pokud není zbabělec. Nevím, čím ho urážím, a hlavně to nevíte ani Vy. (Nebo Vám snad šéfkomentátor chodí žalovat?). Z prací p.doktora Lukšů znám jenom knihu o Konopáskovi; je snad objektivní pouze v tom, že snad objektivně zachytil všechno, co jim Konopásek napovídal, včetně mnoha chyb. Fundovaná není naopak v tom, že autor měl sdělené konfrontovat se známými prameny, a na chyby přijít. Novinářsky je to odbyté, výsměch žánru ´literatura faktu´. Proboha, co on vlastně na té fakultě učí? Tak hlavu vzhůru, i v důchodu je dobře! JIŘÍ MACKŮ
Pane, už ne vážený – nevím proč si vás vážit. Musím vám říci, že docela rád koresponduji s nulami – to vždycky vyhraji. S vámi už mi to neba – ta výhra je příliš snadná. – Jo a k tomu Janečkovi – moje maminka – byla to dáma – říkala: až ty volížeš, co já posrala tak mi můžeš cokoliv vytýkat! Vy, Janečkovi ani mně nekoukáte na velmi nízko položenou část těla. Je mi vás neskutečně líto. Kolega Lukšů na fakultě učí to, co vy byste nepochopil. S vaší inteligencí, samozřejmě. OČ
Vážený pane Černý, stačí se podívat na internet, aby každý hned věděl, s kým má tu čest, a udělal si představu, koho z nás dvou musí být lidem líto. Pochopitelně v této diskusi vyhráváte, dřepíte na TV sportovním Olympu a rozhodujete. Bohužel i o tom, kdo má pravdu. V otevřené diskusi byste ovšem prohrál, a se staženým ocasem odtáhl do zákulisí. Vůbec se nemíním srovnávat s vámi dvěma generály, ani s vašimi vypasenými dolními proporcemi, nebuďte zase tak domýšlivý. – Nevím co učí p.doktor, ale na této fakultě já promoval (na rozdíl od Vás) se specializací TV již v roce 1971. Podle toho soudím, že jsem leccos pochopil. Zato k nepochopení zdravým rozumem je celá Vaše novinářská kariéra. JIŘÍ MACKŮ
Zdravím, bohužel na Vaše invektivy mi momentálně nezbývá čas. Možná že až budu v důchodu, a budu se nudit, pak si vezmu do ruky Vaše knihy a rozeberu je na prvočinitele. Nebude to zase takový problém. S pozdravem DAVID LUKŠŮ
Pane Lukšů, přistupujete k tomu jako vůbec k celé problematice: kniha o V.Z. bude definitivní a objektivní až poté, co vymřou všichni oponenti a pamětníci (daří se to, vymírají, to jenom estébáci přežívají…). – O invektivy nejde (co je vlastně na invektivách špatné, jsou jich plné noviny i televizní relace?), tomu se říká fakta. Obsah, ne forma – to jste určitě taky na fakultě měli. To je to, s čím si nevíte rady, protože si to – záměrně – pletete. Teprve až budete v důchodu, a já bůhví kde, tak se do mě opřete. Jak hrdinské! Ostatně jako vůbec celý přístup vaší veřejnoprávní redakce. Zvu na besedu do Golema alespoň Vás, když už to táta Ota Zárubovi zakázal. Přijďte, alespoň si o Vás opravím mínění. Zdraví už dávno se touto polemikou bavící JIŘÍ MACKŮ
Nezlobte se na mě, ale já se tedy korespondencí s Vámi vůbec nebavím. Jednak je to docela vážné téma a taky jsem nabyl dojmu, že to je marná práce. Počkejte si na knížku. V ní bude všechno podstatné. – Mimochodem, jistě jste už slyšel o materiálu, který má k dispozici paní Blanka Modrá, a který vnáší poněkud nové světlo do případu jejího tatínka. Pokud Vám jde o fakta, měl byste ji kontaktovat a seznámit se s ním. DAVID LUKŠŮ
Téma je to nepochybně velice vážné, které ovšem sám zlehčujete zpochybňováním mého ´investigativního´ přínosu. A přitom já jsem jenom shromáždil desítky výpovědí a stovky stránek archívu, to naštěstí nemůže zpochybnit nikdo. (S kolika pamětníky jste mluvil Vy? Setkal jste se alespoň s O.Zábrodským, který jistě nemá snahu bratrovi uškodit? A kolik hodin jste proseděl v archívech, co všechno jste prostudoval? Vždyť Vy máte jenom jednostranné informace, pokud pominu Konopáskovo nelichotivé vyjádření o V.Z. Zábrodský dobře ví, proč se jakékoli konfrontaci vyhýbá, a proč jenom – nepříliš ochotně – podává vlastní a navíc censurované (jak se mi přiznal Černoch) názory. A Záruba zase dobře ví, proč se vyhýbá nějakému kulatému stolu výměny informací, ač mi jeho uskutečnění před časem přislíbil. – Paní Modrá nemůže do kauzy vnést žádné nové světlo, jenom trousí lživé pomluvy o tom, že snad Bubník měl podíl na zatčení jejího otce, že byl zatčen po B. výslechu. Už jsme ji prostřednictvím její právničky v Praze upozornili, že tím zakládá podezření z trestního činu pomluvy. Nereagovala. – Protože mám zájem i na Vaší informovanosti, poskytuji přepis textu dokumentu, který mám v kopii, a který jasně dokazuje, že B. nemůže mít v zatčení M. prsty. Navíc byl to právě M., kdo talentovaného golfistu B. seznámil s šéfem pražského Permitt Office Bowem, a tím ho zatáhl do onoho podezření z ´vyzvědačství´, což byl jeden z klíčových momentů zatčení.
V rámci Krajské správy Státní bezpečnosti útvar 701 A sděluje 5.května 1950 útvaru 601 A: Obdrželi jsme vaši závěrečnou zprávu č.j. (atd) ze dne 27.4. o zadržených hráčích národního hockeyového mužstva. Celá zpráva ukazuje na to, že šetření bylo provedeno nedostatečně a zdlouhavě. Skutková podstata Modrého a Bubníka není úplná a u soudu může přispět k jejich osvobození. Žádáme důrazně, aby celý případ byl znovu důkladně zrekapitulován a byla nám předložena závěrečná zpráva, která bude plně vyčerpávat skutkovou podstatu trestních činů všech zúčastněných osob.
A teď uvažujte: čím mohl B. do celého maléru namočit M., když toho měli vyšetřující ´tolik´, že ještě šest týdnů po skončení výslechů hrozilo osvobození zatčených? Výslech B. má 49 stran, a je k dispozici v archívu MV Na struze. Nic, co by mohlo M. uškodit, nevypověděl. J.MACKŮ
Mám schované Vaše e-maily, kde mou novinářskou éru hodnotíte jinak. V každém případě mně vaše názory na mou práci nezajímali tehdy a už vůbec ne teď ! – Pokud jsem domýšlivý, tak na reakce diváků, slušných ne anonymů z internetu. Promocí na komunistické fakultě novinářské bych se moc nechlubil. Navíc jste asi nebyl nic moc, když jste se v TV nikdy nikde nechytil, ačkoliv jste chtěl. Co se týče mého vzdělání, tak tutově není o nic méně kvalitnější než vaše. – Mou prdel nechte být. Můžete ji používat pouze v jediném případě! OČ
Vážený pane Černý (vidíte, vykám Vám, mě totiž matka učila slušnosti, ne jazykem uklízet její exkrementy…), pokud máte nějaké znalosti o historii tak víte, že když jsem promoval 1971, tak jsem musel studovat pět let před tím, tedy i před a v době Pražského jara, kdy na fakultě učilo mnoho slušných a vzdělaných lidí. Tenkrát bylo ovšem všechno komunistické, i to Vaše působení v televizi. Je to argument stejně ubohý, jako když mi Záruba předhazuje, že jsem napsal knížku o ´komunistovi´ Pospíšilovi, kapitánu mistrů světa a členu Síně slávy IIHF. (Předpokládám, že na Kladně jste všechny památky na tohoto proradného komouše zlikvidovali, a jeho jméno vymazali z kroniky…) – Není slušný jenom ten, kdo Vám lichotí. To jsou naopak podlézavci. Mnohem cennější jsou názory oponentů. A přitom mnozí se pod názory podepíší, o článcích v novinách ani nemluvě. – Chytit se v TV bych možná tenkrát chtěl, kdybych ovšem neměl od prověrek 1970 (od samotného ideologického tajemníka ÚV KSČ) zákaz působení v celostátních médiích. A zaplaťpánbůh, aspoň jsem se nedostal mezi kavčí sběř estébáckých přisluhovačů, kterými byl sport ČST zcela prolezlý. Určitě o tom taky něco víte. – Vaše vzdělání nezpochybňuji, nic o něm nevím, jistě je stejně kvalitní jako to moje, které naopak Vy zpochybňujete. J.M.
Když už se zmiňujete o archivech, docela nedávno jsem měl v ruce složky s. Kopeckého a je tam taky pár zajímavostí (třeba o emigraci Marka ve Stockholmu a dalších věcech), ovšem ani tam ani jinde nebylo nic o tom, že by V. Zábrodský měl prsty v zatčení svých spoluhráčů. Ostatně, kdyby nějaký takový důkaz existoval, jsem si jistý, že byste ho s velkou pompou reprodukoval (třeba ve Vaší epochální „dvoudílné tetralogii“, když už jste ji kvůli očernění V.Z. napsal). Ale kde nic tu nic. I proto jenom čeříte vodu. To, co stále předkládáte jsou jen samé drobky, nic víc. Tak čile do práce! S pozdravem a přáním dobrého zdraví D.L.
Nechci zbytečně naši polemiku znehodnocovat jedovatostmi typu ´čeření vody´, ´epochální tetralogie´ či ´předkládané drobky´. A tak k věci. – Co se týká Marka, zprostředkovaně jsem se s ním zkontaktoval. Co mi řekl, je v knize. Okolnosti jeho emigrace jsou známé, a docela fádní. Ovšem i názor Kopeckého by mě zajímal. Je mi divné, že jsem na to v archivní složce ÚV KSČ nenarazil. – Nepsal jsem jeden díl tetralogie proto, abych očernil Zábrodského, ale abych se pokusil o objektivní pohled na toho rozporuplného člověka, do té doby značně zdeformovaný subjektivní Černochovou glorifikací. V knížce je zachycená i celá jeho sportovní sláva. – Nedávejte mě pořád do souvislostí jenom s Bubníkem. Strávil jsem dost času i s mnoha jinými zasvěcenými, o jejichž existenci Vy možná ani nemáte tušení. – Nikde jsem vysloveně nenapsal, že Z. má prsty v zatčení spoluhráčů, vymýšlíte si. Špatně mou knihu čtete, jelikož k ní přistupujete a priori s despektem. Pokud jste jí vůbec pořádně přečetl, protože nejste schopný ani přesně formulovat. Běžte si ji zase půjčit do knihovny, a najděte mi tam cokoli o jeho přímém podílu na zatčení. Byl jsem to já, a už jednou jsem Vám to psal, kdo vyvrátil hypotézu, že to on udal spoluhráče v hospůdce. Nepřímý podíl ovšem má, to on ostatní nabádal ke kolektivní emigraci. – A závěrem: máte špatnou vlastnost, zcela nenovinářskou, otázky druhé strany zcela ignorovat. Pokládám Vám nejrůznější opakovaně, ale strkáte před nimi hlavu do písku jako pštrosi. Totiž kavky… JIŘÍ MACKŮ
Jestli se nepletu, tak novinář na otázky neodpovídá, ale sám je pokládá (někdy i sobě)… Já skutečně nemám momentálně čas reagovat na proud Vašich otázek, byť by se řada z nich dala uspokojivě zodpovědět. Vaši knihu jsem podrobně četl a mám na ni svůj názor, který se zřejmě neztotožňuje s tím Vaším. Přestože oceňuji Vaši badatelskou činnost (řada zdrojů je skutečně zajímavá), ve výsledku mi přijde neobjektivní, zejména kvůli tomu, jak jste s jednotlivými materiály pracoval. To je asi věc na které se neshodneme. – Zrovna to, že V.Z. nabádal ostatní k emigraci, je dost málo uvěřitelné. Zorganizování hlasování (o kterém se píše) je podle Vás nabádání k emigraci? Asi těžko. Koneckonců, proč by vůbec někoho nabádal? Jestliže chtěl do zahraničí, mohl odejít sám (nabídky měl) a nemusel se nikoho ptát. Nemusel by se s nikým dělit o finance, o nikoho se nemusel starat (např. řada hráčů vůbec neuměla cizí jazyk). Napadlo Vás to někdy? Hodně píšete o Zábrodského vztahu k penězům, copak by si neuměl spočítat, co by pro něj bylo výhodné? Ostatně události okolo hlasování na SC jsou tak zamlžené, že už je dneska nikdo nerozplete. Podle všeho tam byl dost velký zmatek, schůzek proběhlo hned několik. Co účastník, to jiná verze, což jste si jistě všiml. Když se ale píše o hlasování, vždycky se uvádí, že V.Z. hlasoval pro návrat. A to předtím ostatní přemlouval, aby utekli? To Vám připadá logické? Mně ne, podobně jako řada dalších věcí. – Jsem zastáncem toho, že by se tyhle věci měly podávat v souvislostech. To by bylo jako psát o estébákovi Zábrodském, což činíte a přitom je to holý nesmysl. Sám V.Z. nám potvrdil, že na něj Stb tlačilo. Vy uvádíte záznamy z června 65, přitom V.Z. odešel z republiky krátce nato. I kdyby spolupráci slíbil, myslíte, že by ještě stihl někoho udat? Proč jste podobným stylem nerozvíjel třeba to, jak se mohl stát bývalý mukl Bubník (už v roce 1966!) trenérem Finska? To Vám zřejmě v dobových souvislostech přišlo úplně normální… Vy byste jako pamětník těch dob měl vědět, co bylo tehdy možné (normální) a co ne (třeba byste pak připsal v zájmu objektivity další kapitolu). A tak je to s většinou věcí. D.L.
Těší mě Váš mírně zvýšený zájem o můj náhled na celou problematiku, a tak nelituji času a odpovídám. Novinář, tak jako jiný oslovený občan, jistěže nejen otázky klade. Pokuste se tedy alespoň uspokojivě odpovědět, s kolika lidmi, účastníky dějů a pamětníky, jste vůbec mluvil, moc by mě to zajímalo. Se Zábrodským, Konopáskem… Setkal jste se vůbec někdy s Bubníkem? A co s tím Oldou Zábrodským? Nebojte se otázek, pokud máte co odpovědět. – S mojí knihou se ztotožnit nemusíte, ani to nežádám, naopak bych si přál, abyste se z titulu ´opozice´ alespoň snažil mé řádky zpochybnit. Výběr faktů, práce s nimi, atd. Rád se poučím, ochotně své chyby napravím. Už jsem Vás k tomu vyzval, stejně jako Zárubu, opakovaně, ale pořád od toho utíkáte. A přitom já nedočkavě čekám, co odhalíte. Kdybych se něčeho obával, nevydával bych se vám v ČT všanc účastí na nějaké společné diskusi, klidně i V.Z. tváří v tvář. – Pokud se Vám nelíbí obrat ´nabádal k emigraci´, tak holt použiji větší kalibr: nutil ostatní ke kolektivní emigraci. To není moje tvrzení, to je pouze názor dostatečně prokázaný účastníky ať již ve výpovědích, nebo i po letech ve vzpomínkách. A V.Z. sám přiznává, že ze všeho sešlo jenom proto, že jim bylo – a zvláště jemu – málo nabídnuto. Teprve potom otočil. Známá je na toto téma scéna mezi oběma bratry během hlasování, kdy Olda bratra nazval ´vyžírkou´. –
Není pravda, že co účastník, to jiná verze. Ty mohou být jenom dvě, a přitom proti Z. jsou takřka všichni ostatní. – Zábrodský si vždycky uměl všechno dobře spočítat. I to, že jemu osobně nabízených peněz je málo. On neměl jistotu klubového angažmá, jako třeba Modrý, jeho cena spočívala v existenci celého exilového týmu. – Vaší smůlou je to, že Z., tomu neuvěřitelnému a proradnému lháři, všechno věříte. I to angažování v StB. Sám o to projevil zájem, sám podepsal dobrovolnou spolupráci a převzal první úkoly. Jsou na to dokumenty. Pokud by Vás zajímaly, doporučuji návštěvu archívu v Siwiecově ulici, a sbírku mikrofišů spojených s jeho jménem. Tam mj. najdete onen osobně podepsaný souhlas. Nemusel přece hned někoho udávat, vždyť stačilo jenom shromažďovat informace. Co bylo za udávání, když zahraniční novináři počítali žebráky na nábřeží Seiny? – Angažmá Bubníka ve Finsku je záležitost tak čistá a průhledná, kterou jsem dost podrobně popsal (Obětovaní šampióni, str.296-9.), že se divím, že ji vůbec vytahujete. A protože si zřejmě kvůli tomu nepůjdete knihu vypůjčit, alespoň stručně: Bubník, stejně jako ostatní potrestaní, opakovaně neúspěšně žádali o možnost trénovat v zahraničí. (Uvědomte si laskavě, že již ve značně uvolněném období roku 1966 bylo 11 let po jejich amnestii, a hlavně 10 let po XX.sjezdu KSSS.) Finsko (to snad taky víte) bylo ve sféře zájmu SSSR, neboli žádost F. o státního trenéra byla i záležitostí politickou. Pochopitelně zájemců o valutové služby bylo víc, jenže požadavek Finů byl striktní: první trenérská třída a dva světové jazyky. A to nikdo jiný nesplňoval, takže nakonec Bubník – který už měl vyjednaný kontakt ve Švýcarsku – dostal Finsko od ÚV ČSTV, s pomazáním politických míst, málem jako ´politický úkol´. Co v tomhle proboha hledáte za podivuhodnost, která by si zasloužila novou kapitolu? A tak je to u Vás s většinou věcí – dovolím si zakončit Vašimi slovy. J.M.
Dobrý den, rozhodně necítím žádnou povinnost Vám odpovídat na cokoliv, berte prosím tento mail jako moji poslední reakci na Vaše dopisy. Nemám dál na nekonečnou diskuzi s Vámi síly, čas ani chuť. – Že by V.Z. někoho nutil k emigraci je největší nesmysl, co jsem od Vás četl. Nevidím jediný motiv, proč by tak činil. Ani logicky ani jinak tuto verzi nelze obhájit (ani Vám se to nepovedlo). Že V.Z. licitoval o penězích? No a co? To přece ještě není žádné nucení k emigraci. Kdyby chtěl, nemuselo by se vůbec hlasovat, dohodl by se sám s emigranty a bylo by. Vliv v týmu měl, to nelze popřít. Rozhodně by ale pro něj bylo jednodušší odejít na vlastní triko, vždyť měl nabídky nejen ze švýcarských, ale také anglických i švédských klubů… Chápu, že když roky razíte nějakou teorii je těžké podívat se na věci z jiného úhlu. Kolikrát jste Vy sám mluvil s V. Zábrodským? My jsme s ním probírali celý jeho život více než podrobně desítky hodin, a to přesto že jsme měli spoustu důvodů být proti němu zaměření. Nás ale zajímal jeho názor. Vy jenom kydáte špínu. Už mi prosím nepište, nebo budu nucen vaši emailovou adresu zařadit mezi nevyžádanou poštu. Věřte si čemu chcete, já budu činit taky tak. S pozdravem PhDr. DAVID LUKŠŮ
No jak chcete. Hrajete se mnou poker, ale prohráváte, nemáte v ruce jedinou kartu vyšší hodnoty, natož trumf. Jediný zveřejněný fakt jste nevyvrátil, jenom je zpochybňujete. Ostatně nepodařilo se to nikomu, kdo knihy četl, výhrady máte pouze Vy, což už hraničí s morbidní zaujatostí. Mluvil jste sice desítky hodin s Z., to už ale udělal i Černoch. Půjdete mu tak ve zveřejňování Z. pouze subjektivních, mnohdy lživých názorů, jenom ve stopách. – To lejstro, které Z. dobrovolně podepsal, byl začátek jeho spolupráce s Stb. Máte šanci jeho podpis zpochybnit. –
Já se Z. mluvit chtěl, ale ne soukromě, ale u kulatého televizního stolu, kde byste dostali šanci mou práci zadupat do země. Toho se ovšem chrabří veřejnoprávní novináři zalekli. Kdy Vy jste třeba mluvil s Bubníkem, abyste si udělal objektivní názor? Nikdy, protože se bojíte, že byste se dozvěděl něco, o co nestojíte. Třeba jako z těch archívů. Inu zbabělci. S pozdravem J.M. (vysokoškolský titul nepoužívám)
(Konec. Bojovník s větrnými mlýny na Kavčích horách se omlouvá všem, které takto připravil o hodinu života, a uvítá případné postřehy či dokonce autentické vzpomínky.)