Hrdí pohrobci Hitlera, Goebbelse, Himmlera, Heydricha, Mengeleho, Mussoliniho, Tisa a dalších se chystají vyrazit manifestovat. V nevhodný čas připomínky židovského pogromu, i na nevhodné místo do ulic Josefova, kdysi pražského židovského ghetta. Rozhodný úmysl pár desítek omaskovaných mladíků, kteří se sice statečně stydí za svou tvář, ale ne již za své štvavé myšlenky, zaměstnává už několik dní tolik úředníků magistrátních a soudních, o politicích nemluvě, až je tato ´rozpačitost´ státní správy řešit situaci ostudná. Nemohu na těchto řádcích rozebírat, odkud a kam až sahá svoboda shromažďování kohokoli, kdykoli a kdekoli, nejsem ani politik, ani právník, natož úředník. Více mě zaujalo, jakou roli v této situaci hraje ona trapná hromádka kamenných produktů.
Už tady něco podobného jednou bylo: na jaře roku 1969, kdy se ve Stockholmu hrálo mistrovství světa v hokeji. (Připomeňme, že konat se původně mělo v Praze, ale rozmachující se normalizace měla z očekávaného shromažďování lidu, byť jenom hokejového, a jeho možných projevů nelásky a antisovětských emocí takovou hrůzu, že se této pocty vzdala. Pochopitelně ve jménu nás všech poctivých pracujících, kterým šlo především o klid k práci, jelikož republiku si rozvracet nedáme.)
Moc si ta moc nepomohla, což zavinili důkladně motivovaní čs. hokejisti: neporazitelná sborná byla dvakrát pokořena! Oslavovalo se, jak jinak, na Václavském náměstí. Bouřlivě, až to – jako již předtím během Palachova pohřbu – odnesly výkladní skříně Aeroflotu, zrušené sprškou – ano! – dlažebních kostek. Sesbíraných z hromady, která se právě zde znenadání objevila pouze pár hodin předtím. Že šlo o předem připravenou provokaci StB (úspěch zajišťoval, a možná i jako první po kostce sáhl a hodil, plk. Bohumil Molnár) potvrdil po Listopadu komisi historiků premiér oněch neblahých let Lubomír Štrougal.
Dnes tedy leží podobná hromada v Břehové ulici a ohrožena jsou okna Židovské náboženské obce. Pravděpodobně zmizí, kvapně zadlážděná (a tím pádem vynuceně v následujících dnech předlážděná) či kvapně odvezená (a opět v následujících dnech přivezená). Kdyby se přesto nestihlo ani jedno ani druhé, navrhuji nasadit desítky policistů a obkroužit zmíněnou hromadu neprodyšným kordonem, kterým nepronikne ani jedna pracka. Protože časy se změnily, přátelé fašisté! My si svou hromadu dlažebních kostek nikým rozvracet nedáme!