A nejen to. Vzápětí proti nim rozpoutala perzekuce, které neměly do té doby na celém světě obdoby. Likvidační tažení, jehož obětí se stali hráči milovaní doma a obdivovaní v zahraničí, především Vladimír Kobranov, Augustin Bubník, Václav Roziňák a Stanislav Konopásek, a s nimi i brankář Bohumil Modrý, byť ten se již reprezentace vzdal a odletět do Londýna neměl. Půl roku trvala vyšetřovací vazba, pro členy armádního ATK v neblaze proslulém Domečku, věznici 5. oddělení Hlavního štábu MNO na Hradčanech. Co z obžalovaných nevytloukli, to si vyšetřovatelé vymysleli a do výpovědí připsali. Soud byl neveřejný (na rozdíl od všech předchozích s vojáky, politiky, kněžími či zemědělci, kdy byli do soudní síně naorganizovaní ´rozhořčení´ pracující), nesměli se ho zúčastnit ani rodinní příslušníci. Obvinění byla stejná, jako v té době u mnohých jiných: velezrada, špionáž, příprava nedovoleného opuštění republiky, u vojáků navíc i dezerce, pochopitelně urážka vedoucích představitelů strany a vlády.
K nejhoršímu naštěstí nedošlo, i když prokurátor původně navrhoval pro Modrého a Bubníka provaz. Po jednání, během něhož bylo obžalovaným zakázáno jakkoli připomenout jméno nadále svobody si užívajícího kapitána týmu Vladimíra Zábrodského, bylo vyneseno tucet trestů odnětí svobody v celkové výši 77 let a osm měsíců, z toho plných 61 let jenom pro zmíněnou pětici. Když v předvečer Štědrého dne 1950 neuspěli ani u odvolacího soudu, skončili v plzeňské věznici Bory a poté v uranových lágrech. Nejvíc potrestaní se z nich dostali na amnestii až po pěti letech, koncem února 1955.
Je tento pátek třináctého března. Do Pštrossovy ulice, ve stínu Národního divadla, postává před renovovaným objektem Santé s.r.o. až překvapivě mnoho lidí, pracovníci televizí, fotografové. Jsou zde i poslední dva v Česku žijící tehdejší režimní oběti Augustin Bubník a Antonín Španninger, manželky hráčů Konopáska a Štocka, z Vídně přijely dcery brankáře Modrého. Zde totiž stávala hospůdka U Herclíků, přezdívaná Zlatá, kam s oblibou chodívali hokejisté, a do níž se tenkrát odebrali zapít své zklamání. Nedopadlo to alkoholové opojení dobře, ani nemohlo, Pštrossovou ulicí se záhy začaly rozléhat urážky na adresy nejvyšší. Po udání přijelo komando státní policie, a ten večer zde začalo zatýkání.
Vrcholný svaz ledního hokeje, původně Československý a poté jenom Český, byl odjakživa semeništěm ambiciózních režimních slouhů – připomeňme alespoň jména Kostka, Andršt, Adamec, Feureisl, Halásek, Gut, Kulhánek a další, z nichž mnozí (včetně reprezentačního trenéra Staršího či lékaře dr.Trefného) byli spolupracovníky Stb. To byli lidé, kteří v průběhu let od této tragické události postupně nezvedli hlas protestu proti zatčení, kteří hráče v lágrech nenavštívili, kteří se naopak zasadili, aby se propuštění po amnestii nesměli vrátit do reprezentace, kteří jim dokonce chtěli zakázat hrát i ligu (naštěstí je ´přetlačili´ mocní funkcionáři KSČ v čele s gen. ředitelem ČKD Kapkem), kteří v roce 1963 zakázali hokejovému hnutí zúčastnit se pohřbu B.Modrého, kteří odpovídají za to, že v oficiální publikaci Zlatá kniha hokeje (vydané v roce 1977 k 70. výročí založení českého hokeje) bylo zamlčeno vše o důvodu likvidace týmu světových šampiónů, o zmanipulovaném procesu, o osudech hráčů – a to plných devět let po oficiální občanské i sportovní rehabilitaci všech neprávem odsouzených!
Za dlouhé čtyři desetiletí od rehabilitace se v hlavách této vrchnosti nezrodila jediná myšlenka, natož iniciativa, nějakým důstojným způsobem památku hokejistů připomenout. Stalo se až nyní, při odhalení pamětní desky, ovšem z iniciativy Městského úřadu Praha 1 a hlavně jeho starosty Petra Hejmy.
Mezi přítomnými nechyběl ani ´čestný prezident´ Českého svazu hokeje Karel Gut. Spoluautor oné prolhané tzv. Zlaté knihy, stejně jako Malé encyklopedie ledního hokeje, která se ještě v roce 1985 o procesu nezmínila ani slůvkem, a zcela zamlčela pět ztracených let velikánů světového hokeje. Postával tam ve své hroší kůži a díval se do tváře starosty, jehož strýce téhož jména, bývalého reprezentanta, střelce vítězného gólu Sovětům v nezapomenutelném utkání na olympiádě v Grenoble, odmítl zařadit do Malé encyklopedie jenom proto, že se stal po srpnu – tak jako mnozí další zatajení – emigrantem…
Máme stále ještě co v naší historii napravovat. A tentokrát jsme udělali další krůček…