Ještě že je mám hned po ruce, okolnosti mě nutí stále častěji v nich listovat a hledat obraty, o nichž se Dobrovskému, Vančurovi, Čapkovi, Hrabalovi a kdoví komu v běhu historie ani nesnilo. A o nichž jsem vlastně ještě donedávna neměl ponětí ani já. Naposledy, a to mě právě vyprovokovalo k těmto řádkům, dnes ráno v mladofronťáckém hodnocení mladých vín Dnes.
Vína popíjím rád, ale vůbec jim nerozumím, a ani na tom nemíním něco zásadního měnit. Z principu a pohodlí je dělím podle barvy a podle toho, jestli mi chutnají, čili nic. A přiznám se – klidně mě kamenujte – že si dokáži pochutnat i na vínu krabicovém. Což ovšem nemění nic na tom, abych ty, kteří vínům rozumějí, nebo se tak aspoň tváří, neobdivoval. Proto jsem se začetl se zájmem do onoho hodnocení letošních mladých vín, leč zarazil se hned u prvního odborníkova (resp. odborničího) hodnocení: dle pí Heleny Baker jsou dobře PITELNÁ.
Nebudu vás natahovat: žádné takové slovo jsem v osmisetstránkové bichli nenašel. Mezi slovy ´pít´ a ´pitevna´ mu prostě autoři Slovníku spisovné češtiny nevyhradili místo. Stejně tak ovšem dopadl ještě frekventovanější termín HRATELNÝ, bez něhož se zase neobejde snad ani jeden sportovní komentátor, trenér či hráč (u těch by mě to vadilo nejmíň, co si budeme povídat…), prostě žádné hromadné dezinformační médium. Je to sice výraz stejně stupidní, naštěstí díky pochopení významu toho předešlého srozumitelný. Tedy pro neználky: není to vizitka protivníka, s nímž budeme hrát (to nezáleží na nás), či s nímž si pohrajeme (to se ještě uvidí), ale takového, s nímž by šlo, za určitých okolností většinou nezávislých na nás, uhrát slušný výsledek, ba ho případně i porazit.
To byl i případ fotbalové kvalifikace s Kyprem. K televizi (která byla ovšem celý poločas slepá, a tak jsem se nemohl na vlastní oči přesvědčit, jestli jsou Kypřani skutečně HRATELNÍ) jsem nastoupil s dobrou náladou po večeři (byla chutná, vpravdě ŽRATELNÁ!) a sklenicí vína (i tentokrát bylo PITELNÉ). Po slavném vítězství jsem sbalil psy a vyrazil s nimi na procházku; byli šťastní, mají totiž v našem parku několik míst, která jsou MOČITELNÁ. A věřili byste, koho jsem přitom potkal? Manželku jednoho z těch reportérů! Pěkná baba, řeknu vám. Musím mu zamejlovat, že je pořád ŠUKATELNÁ. Určitě ho to potěší.
Blog | Jiří Macků