A tak jsem jednoho dne zjistil, že mému oblíbenému zdroji informací není ani dvě desetiletí po zásadní společenské změně cizí censura, kádrování autorů, následně i demagogie, vše završené trapně zbabělým mlčením. Tohle mi totiž provedl, haf-haf, Neviditelný pes. Naštěstí dnes sice mohou média i nadále lhát, ale už ne trhat…
ŠOKUJÍCÍ POZNÁNÍ
Vzniklo poté, kdy jsem redaktoru NP nabídl jeden materiál z mého blogu. Místo subjektivního komentování toho, co následovalo, nabízím záznam korespondence s redaktorem Jiřím Wagnerem:
26.září – Dobrý den, v případě zájmu Vám nabízím k převzetí příspěvek Odhalení: uši kolem Jiřiny Bohdalové.
27.září – Dobrý den, nezlobte se, ale drby se pro náš deník nehodí (a kupř. paní Amortová zachránila kariéru, možná i život panu Brodskému ap.) a paní Bohdalová si navíc takové ostouzení nezaslouží. Jiří Wagner
28.září – Pane Wagnere, dostal jsem Vaši reakci a – upřímně řečeno – nevěřil jsem vlastním očím. Pravděpodobně máte jednak jiné informace, jednak jste můj text nepochopil. V žádném případě jsem nemínil pí Bohdalovou (jíž jsem označil za naši velkou dramatickou i komediální herečku…) ostouzet – vždyť naopak jsem se jí zastal, když jsem zcela jednoznačně naznačil, že se brání obvinění z vědomé spolupráce oprávněně, že ona se nemohla stát dobrovolnou spolupracovnicí StB (nejde o to, že nic nepodepsala, podepisovat se nemuselo). Jenže její předvádění na všech dýcháncích, kde se objeví (zažil jste ji někdy?) se pravděpodobně stalo – proti její vůli – vděčným zdrojem informací pro nejrůznější pilně naslouchající komunistické Bretschneidry. A tak se na seznamy dostat mohla.
A ta Amortová? Která s kolegyněmi z Vinohradského divadla Kožíkovou, Freslovou a Švabíkovou organizovala petici žádající trest smrti pro J.Štěpničkovou a obcházela s ní divadla? Při psaní tetralogie Utajené stránky hokejové historie jsem na toto téma hovořil s pamětníky Sv.Benešem i Z.Kabátovou, četl vzpomínky režiséra O.Ornesta (mj. „Nikdy bych do té doby nepomyslel, co dokáže jeden člověk způsobit.“). Je tam i vzpomínka divadelního kritika J.Černého z jeho autobiografie, mj.: „Touha S.Amortové a spol., aby tato krásná, energická, sebevědomá, nadaná a úspěšná Jiřina Štěpničková, která se neprodala Němcům ani komunistům, konečně vypadla z české scény a českého plátna, se splnila jen částečně.“
A této osoby se zastáváte? Že zachránila kariéru a možná i život V. Brodskému? Možné to je, nic o tom nevím, nic jsem se nikde o tom nedočetl, ačkoli – jak lze z archívů zjistit – s V.B. jsem pro svůj časopis mluvil několikrát. Prozraďte mi, co vůbec ´protistátního´ provedl p.Brodský, že mu šlo o kariéru, či dokonce o život, aby mu musela pomáhat tato nositelka vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Řádu práce a dokonce Řádu vítězného února, což všechno sesbírala za ´uskutečňování politiky KSČ´ na divadelních prknech? Nepletete si náhodou S.Amortovou s tou, která na Vinohradech skutečně pomáhala – s A.Hegerlíkovou?
Jsem autorem převážně literatury faktu. To je žánr, který s drby nepracuje. Jste ve svých výtkách na mou adresu bohužel kompletně vedle.
29.září – Pane Macků, je zcela možné, ze nevíte o zásahu S.Amortové ve chvíli, kdy se na pana Brodskeho rozzlobil Miroslav Müller (jako novinář jistě víte, kdo to byl), takže pan Brodský nemusel provést vůbec nic… Prostě, pojďme se domluvit: NP tenhle váš článek nepřinese, a nebudeme se kvůli tomu jeden na druhého zlobit.
3.října – Pane Wagnere, chápu, že se Vám nechce do polemiky, protože těžko argumentovat, když argumenty chybějí. Nebo je máte, a tajíte je? Já s tím mám ovšem problém: jako autor literatury faktu jsem naučený každý fakt, zvláště nějaký kontroverzní, pečlivě ověřovat, a to tak, že křížově – tedy u jedné i druhé strany. Proto mi musí vadit, když po takové práci (kterou za několik let, co vyšla knižně, absolutně nikdo ani slovem nezpochybnil) nějaký Neználek vydává mnou získaná a ověřená fakta za drby.
Rád bych si dal informace kolem S.Amortové do pořádku, proto přivítám, když mi něco ze svého archívu na její obhajobu pošlete, případně mě odkážete na prameny. Do archívu Divadelního ústavu ovšem nechoďte, tam je obálka této osoby poloprázdná: není v ní jediný výstřižek před rokem 1980, ale ani něco o její údajné
intervenci ve prospěch V.Brodského. Proč zmizely, není těžké si domyslet. Přeji Vám šťastnou ruku při hledání.
5.října – Dobrý den. Obdržel jsem váš text. Děkuji vám. Jiří Wagner, redaktor.
5.října – Dobrý den. Obdržel jsem Vaši reakci. Děkuji Vám. Z toho, jak jste se vyhnul mé žádosti, jsem bohužel nepoznal, jestli jste – ve své argumentaci – lhář, nebo jenom ignorant. Vedle toho, že jste také censor. Ale to se vzájemně nevylučuje, právě naopak. Jiří Macků, bývalý redaktor.
MLČÍ HAFAN, MLČÍ I JEHO PÁN
Vzhledem k tomu, že Neviditelný pes je spjatý s osobou svého šéfredaktora publicisty Ondřeje Neffa, obrátil jsem se na něj 12. října mailem s touto výzvou:
Vážený pane Neffe, sleduji všechny prameny možných informací, tedy i Neviditelného psa. Ba i do něj občas přispívám. Naposledy jsem však udělal zcela neuvěřitelnou zkušenost, kterou – takřka 20 let po Listopadu – nechápu. Reakci p.Wagnera na můj příspěvek Odhalení: uši kolem Jiřiny Bohdalové a následující korespondenci si můžete – budete-li mít zájem – přečíst v příloze, a udělat si svůj názor.
Poprosil bych Vás však pouze o jediné: přimluvte se u p.Wagnera, aby mi – konečně -poslal pramen, o který ho opakovaně žádám, ze kterého čerpal zmínku o pomoci udavačky Amortové V.Brodskému. Rád bych si dal své podklady do pořádku, jistě sám dokážete pochopit takovou umíněnost autora literatury faktu. I když si myslím, že si to vymyslel, příp. si plete Amortovou s pí Hegerlíkovou. Jenže v literatuře faktu neplatí, že hodinky rovná se holinky. Je mi jasné, že mám touto polemikou zavřené dveře do NP, ale pravda je pro mě pořád přednější. Děkuji za pochopení.
Protože výzva zůstala bez odezvy, 27. října jsem ji O.Neffovi zopakoval, opatřenou tímto úvodem:
Dobrý den, rád bych Vaši pozornost vrátil ke 12.říjnu, kdy jsem se na Vás obrátil s dopisem, jehož obsah nepovažuji – už vzhledem k Vašemu novinářskému renomé – za hodný přehlédnutí. Rád bych znal Vaše stanovisko.
Následovalo další mlčení. Pes p.Neffa je zřejmě nejen Neviditelný, ale také němý. Zkusil jsem poslední možnost: oslovil jsem jeho odpovědného páníčka prostřednictvím diskuse jak na servru Česká média, tak na Neviditelném psu:
Pane Neffe, pravděpodobně sledujete diskuse ke svým příspěvkům, tedy budete číst i tento můj vzkaz. Dvakrát jsem se na Vás obrátil prostřednictvím Vaší adresy, zveřejněné na webové stránce Neviditelného psa, ale ani jednou jste nereagoval. Zkuste to tedy nyní: proč Neviditelný pes kádruje a censuruje, i když jenom takhle neviditelně? Děkuji předem za odpověď.
Leč, jak je to v současných médiích dobrým zvykem, na nepříjemné dotazy se neodpovídá. Dodnes. A tak tito hlasatelé svobodné výměny názorů svůj problém s censurováním textů a kádrováním autorů sice nevysvětlili, každopádně jeden problém na stole zůstal.
AMORÁLNÍ SVĚT SVĚTLY AMORTOVÉ
Tento nadpis nesla kapitola, která se v mé publikaci Obětovaní šampióni věnovala okolnostem udání hokejistů, mistrů světa 1949. Léta se tradovalo, že ´hospodské vyvádění´ hráčů, zklamaných zrušením odletu na mistrovství světa do Londýna, oznámila právě S.Amortová, což ovšem moje bádání, poté i publikované, vyloučilo. (Byla to sice skutečně žena, ovšem pouze za herečku se vydávající. Bližší ve zmíněné publikaci.) Jenže na tuto bezcharakterní herečku II.kategorie, nebezpečnou svému okolí, především svým divadelním kolegyním, vyplavaly jiné věci, snadno prokazatelné. Neznámá je ovšem její případná intervence ve věci V.Brodského, jak to – zatím bez důkazu – tvrdí J.Wagner. Shodou okolností právě v téže době čekání na haf-haf reakci Neviditelného psa vstoupil (v rámci pořadu Po stopách hvězd na obrazovce ČT) do diskuse svou vzpomínkou filmový historik P.Taussig. Stalo se v pořadu věnované herečce J.Adamové, když připomněl okolnosti kádrování 50.let, a s tím související vynucený odchod herečky a režiséra Jiřího Frejky z Komorního divadla: „Neblahou roli ve všem sehrála S.Amortová.“ (Že nešlo o nezávadné kádrovací hrátky dokazuje skutečnost, že J.Frejka nedlouho po vyhazovu spáchal sebevraždu…)
Ale pravděpodobně i P.Taussig bude, v očích všeznalého J.Wagnera, pouze ´drby šířícím´ novinářem. Rád bych se, v této souvislosti, závěrem obrátil na čtenáře: budu vděčný za jakoukoli informaci o ´mimodivadelní´ činnosti S.Amortové. Profil této ´komunistické sekyrářky´ sice sotva co vylepší, ale je nutné ve všech – i kontroverzních – případech ctít fakta, a tím i objektivní pravdu. Mělo by o to ovšem jít i Neviditelnému psu. Slibuji, že veškerá nová fakta mu, haf-haf, sdělím.
O censuře a kádrování se rádo a automaticky hovoří v souvislosti s komunistickým režimem. Ale že by se zase k lepšímu změnilo až tolik…