Možná častěji než občas, ale nemíním se zabývat tematikou, o níž nemám širší povědomost. Což se ovšem nedá říci o tématu, kterým informuji (ale někdy, nevím proč, zveřejňovanou pravdou i štvu) alespoň čtenáře tohoto blogu.
V těchto dnech se vracíme k událostem starým přesně 60 let, k násilnému konci týmu hokejových mistrů světa. Pamětníků, kteří je tenkrát prožívali, už mnoho není. A z těch, kteří se k nim jako samotní aktéři mohou s čistou hlavou vyjádřit, už (vedle vážně nemocného Kobranova ve Švýcarsku) jenom dva: tehdejší kapitán mužstva Vladimír Zábrodský a obránce slavné první pětky Augustin Bubník. Vysokoškolsky vzdělaní redaktoři sportovní redakce České televize však ani do těch dvou neumějí počítat, pro ně existuje pouze jednička, ten slavnější. Nejhlavnější a nejodpovědnější z pokořeného mužstva, který se přitom tragickému osudu svých spoluhráčů vyhnul. Jeho vzpomínky jsou úhlem pohledu redakce sportu ČT, jedinou povolenou alternativou, jediným vysvětlením událostí, jeho názory jsou jediné pravdivé. Tak si představuje tato redakce omílaně proklamovanou ´vyváženost´.
Sporťáci České televize záměrně udělali z výročí událostí kolem 13. března 1950, z tragédie celého kolektivu, pouhou propagandistickou ´one man show´ jejího kapitána. Prezentace knížky Skutečný příběh hokejové legendy, kterou nakladatelství oznámilo již na loňský říjen, byla ´takticky´ pozdržena až na tyto dny, kdy si navíc se Zábrodským sedl Na slovíčko šéfredaktor Černý, a knížku představil. Je skutečně humorné, jak to funguje: redaktor sportu ČT napíše knihu, nakladatelství ČT ji vydá, ČT ji na obrazovce opakovaně inzeruje, a šéf sportu ČT při vysílání propaguje! Navíc, protože skutečně všechno berou důkladně, tuto středu a čtvrtek nasadili vysílání ´Slovíčka´ na ČT4 v průběhu 14 hodin třikrát (!), což by si zřejmě v jakékoli jiné televizi sotva dovolili. Ani kdyby měli důvod.
A přitom v rámci proklamované ´vyváženosti´ ani slůvko s A. Bubníkem. Proč, je jasné: oba tito bývalí spoluhráči mají rozdílný názor za zmíněné události, a hlavně na příčiny, které k tomu vedly. A odlišné, natož kontroverzní, názory se v redakci sportu ČT nepěstují, pokud by poškodily renomé jejich favorita. Takže například nechají Zábrodského tvrdit, že Modrého zatkli až na základě výslechu Bubníka, ale už se nezeptají Bubníka, co vlastně na Modrého řekl. A také se nezajímají, co na sebe (všechno!) řekl během vyšetřování Modrý sám. K tomu, ověřit si to ve zpřístupněných archívech, mají z Kavek zřejmě daleko. Inu ta jejich ´vyváženost… (Je to stejné jako s prezentací publikací: jednu strčí diváku před nos, druhou pod stůl…) Veřejnoprávní sporťáci si v poklidu ´pečou´ své teorie pouze se Zábrodského ingrediencemi, a podrážděně (veřejné urážky včetně) reagují na adresu těch, kteří ne že by jenom měli jiný názor, ale především vynášejí na světlo vzpomínky druhých a archívní fakta, Zábrodskému tak nepříjemná, a pro budování jeho slavobrány doslova nebezpečné třaskaviny.
Naštěstí mnohem větší zájem o pravdivý průběh událostí projevilo Centrum publicistiky a dokumentaristiky ČT výrobou dokumentu Postavení mimo hru, nebo Český rozhlas přípravou vzpomínkového seriálu. Navíc A. Bubník bude hostem Radiožurnálu tuto sobotu 13. března mezi 11,00 a 12,00 hodin. Ovšem Kavky jsou před touto obětí režimu zavřeny na klíč zprasené objektivity.
Ale to jenom na úvod, vraťme se k onomu ´Slovíčku´ plnému ´falešných větiček´ a ´roztomilých nesmyslíků´. Tentokráte to hodlám řešit jinak, proto zveřejňuji
OTEVŘENÝ DOPIS ŠÉFREDAKTORU ČERNÉMU
Pane šéfredaktore, se zájmem i pobavením jsem si vyslechl Vaše oblíbené pohodové bezkonfliktní žvatláníčko Na slovíčko s „člověkem, na něhož se nedá zapomenout“ (to tedy opravdu mnozí ze spoluhráčů až do smrti nedokázali…), v němž na jedno zvláště ožehavé téma neznámo proč dokolečka předvádíte své omezené znalosti dramatických událostí kolem zatčení mistrů světa. Neobjevily se v nich sice tentokrát takové pitomosti, jako při záznamu dvoudenního rozhovoru se Zábrodským na Kavčích horách v listopadu 2008 (chápu, že jste dodnes nenašli odvahu takové nesmysly odvysílat, i když si nejsem jistý, jestli je Vaši podřízení Záruba a Lukšů vůbec zaregistrovali…), ale v kamuflování událostí, které poznamenaly tolik mistrů světa a jejich rodin, pokračujete darebácky i nadále.
SPIKLENCI Z KAVEK SE BOJÍ SPIKNUTÍ Co kdybyste (Vy, Záruba a Lukšů) konečně rozšifrovali opakované nekonkrétní tvrzení o jakýchsi „spekulacích o Zábrodského vině na zatčení spoluhráčů“? Neboli: tyto spekulace opakuje ten, a ten, a ten, viz jejich publikovaná stanoviska tehdy a v onom médiu. Tady si s pouhým Bubníkem nevystačíte („Zábrodský byl příčinou našeho zatčení.“), Lukšů totiž hovoří o jakési „spiklenecké teorii, která se dodnes nepotvrdila, a ke které chybí důkazy.“ Kteří spiklenci a kolik jich bylo? To jste takoví srabi, že se jejich jména bojíte zveřejnit? A co se vlastně mělo potvrdit? Není snad důkaz začátku všech trablů, že Zábrodský jako kapitán, lídr a mluvčí týmu zatáhl ostatní do jednání o emigraci, což byl nakonec ten hlavní důvod rozmetání týmu, ne nějaké pokřikování v hospůdce, kde navíc někteří z potrestaných ani nebyli? Hospůdka vůbec nebyla v celé události klíčová, jak se nám snaží vnutit Lukšů, urážky komunistické vrchnosti by i podle nového drastického zákona 231 nevydaly na víc než několik měsíců vazby. Zato taková příprava nedovoleného opuštění republiky byla prvním krokem k velezradě.
NAKOUSNUTÉ REPLIKY. Není důležité, kdo z vás zúčastněných ´spiklenců´ s nimi přišel, jenom dokazují míru paměti jednoho a úroveň znalostí druhých. Tak prý Zábrodský opustil v zimě 1950 rozpadající se LTC a přestoupil do druholigové Sparty. Ve skutečnosti LTC, rodný Zábrodského klub, existoval a první ligu hrál ještě další dvě sezóny poté, kdy z něj utekl (z lásky ke Spartě, jistěže), kterou navíc v závěru sezóny koučoval; druhou ligu hrála až od podzimu. – Proč jste neemigroval dřív, vždyť jste se do komunistického režimu vůbec nehodil? lísal jste se pane Černý. Zapomněl jste se ovšem zeptat, když se vůbec nehodil, proč tedy v letech 1948-53 spokojeně přežíval jako kandidát KSČ. – Manželka byla tehdy v devátém měsíci (opakovaně Zábrodský uvádí, aby vysvětlil, proč ho nechala StB na pokoji). Pokud však skutečně byla 13. března ´na rozsypání´, a syn Vladimír se přitom narodil až za dalších šest týdnů 27. dubna, tak buď rekordně dlouho přenášela, nebo si někdo prostě upravuje fakta podle potřeby. Proč jste se na to nezeptali? Asi proto, že se vám hodí každá lež, každý neověřený plk. – A pokud se navíc, pane Černý, neptáte, a jenom něco tvrdíte, jste ještě víc ´mimo mísu´. Tak jste například Zábrodskému přiřkl jenom jednoho syna místo dvou, zatímco o Roziňákovi jste tvrdil, že hokej hrál i ve Švýcarsku.n Maličkosti? Ne, nevědomost.
TRAGÉDIE VZHŮRU NOHAMA Jak se vám stýskalo po zatčených spoluhráčích? stará se p. šéfredaktor. Zábrodský: „To byla více-méně tragédie, změnila se koncepce národního mužstva, muselo se více-méně začínat znova. Příprava mužstva, co zbylo, potřebovala před Londýnem daleko víc tréninku.“(!!) Co na takovou popletenost říci? Vždyť přípravy před Londýnem se zúčastnilo kompletní mužstvo, tragédie přišla až potom, po odřeknutí startu v Londýně. Až potom bylo to, co zbylo. A odborníci na takovou blbost nic! I slovně Zábrodský kličkuje tak, jako když v Kladně domácím nepůjčil kotouč (což Vás ještě dnes, pane šéfredaktore, tak rozněžnilo). Na konkrétně položenou otázku „Jak se k vám chovali spoluhráči po propuštění?“ zcela pomine fakt, že ho ve skutečnosti úplně všichni ignorovali, a zmůže se všeho všudy na popletenou odpověď „Modrý už neměl zájem hrát hokej.“ Proč alespoň v té souvislosti nepřipomněl, že ho sám po propuštění, svého svědka na svatbě a navíc už vážně nemocného, nikdy nenavštívil?
ROK SEM, ROK TAM Aféru Sazka zpochybňuje spoluautor publikace Lukšů jako nějakou legraci kolem jednoho přátelského zápasu: „Vypukla až v roce 1960, zatímco se uskutečnila v roce 1957. Policie rozehrála aféru s tříletým odstupem…“ A Zábrodský horlivě přikyvuje… Těžko si představit darebnější manipulování se skutečností. Především odstup nebyl tříletý, protože sezóna hokejových podvodů skončila až na jaře 1958. Potom StB zákonitě dlouho vyšetřovala, jelikož obviněných z několika sportů bylo celkem 75(!), následně se musely další měsíce výsledky šetření zabývat soudní orgány. Proces byl sice připraven již na začátku roku 1960, jenže jeho zahájení bylo stále odkládáno, doba nebyla vhodná na ventilování takové sportovní ostudy. Nejdřív v souvislosti se zimní olympiádou ve Squaw Valley (americký tisk by podvody v hokeji ČSR určitě s chutí věnoval pozornost), potom se zase připravovala veliká sláva, vyhlášení vybudování socialismu, v létě zase probíhala Celostátní spartakiáda, koncem léta zahájila v Římě letní olympiáda. Takže až na podzim, když zahájila sezóna, vstoupily do turnaje k Měsíci přátelství některé kluby se značně ochuzenými sestavami…
MĚL SMŮLU, PADL NA NĚJ LOS Zábrodský má, pokud chce, neuvěřitelně čistou paměť. Jenže on, když se mu to nehodí, uhýbá nebo mlčí. Úplné hlupáky si pak z nás dělá, když tvrdí, jak přišel v sázkařské aféře k trestu: „Při hledání zodpovědných na mě padl los“(!!). Lukšů navíc tvrdí, že to skončilo pouze tím, že „někteří hráči nesměli působit v tělovýchovném hnutí…“ Bylo to mnohem drastičtější, například Zábrodského spolupachatel K. Gut, kapitán reprezentace (a dodnes čestný předseda hokejového svazu…), byl ´pouze´ s okamžitou platností a definitivně vyřazen z národního týmu.
Jak si ovšem vysvětlit, že za údajně za ´nic´, jednu nevinnou sázku na údajně jediný přátelský zápas, civilní soud Zábrodského odsoudil ke dvěma rokům podmíněně na čtyři roky a pokutě 30 000 Kč jako náhradu za způsobené škody, a tzv. čestný soud ČSTV ho doživotně vyloučil z řad sportovců a odebral mu titul Zasloužilý mistr sportu? Jak to srovnat s trestem v podstatě oběti, brankáře Jiřího Hanzla, jehož Zábrodský zneužil při sjednávání výsledků jako šoféra: ten byl odsouzen na tři roky nepodmíněně, a z toho si dva a půl odseděl! Jak to, že Zábrodský ani po druhém maléru jako hrom neskončil za mřížemi? Bylo to výkonem jeho obhájce dr. Čerovského, nebo přátelstvím s gen. ředitelem ČKD Kapkem, členem ÚV KSČ?
A o jakém pouze jediném utkání (Sparta-RH Brno) byla řeč? Proč jste, kladenský patriote Černý, nepřipomněl ´konstruktivní´ jednání Zábrodského ´u vás´? (Cituji z dopisu hlavního výboru TJ SONP hokejové sekci: „…Celá věc se odehrála při ranním tréninku, na který přijel soudruh Zábrodský a Hanzl za tím účelem, aby naše mužstvo do této nechutné aféry zatáhli…“) A co Kladeňáci, pane Černý? Proč byly v této aféře dočasným zákazem činnosti či dokonce vyřazením z reprezentace potrestány i kladenské ikony Bacílek, Hainý, Kulíček či Jiřík? A úplně na závěr co mi, mimo jiné, napsal po letech tehdejší předseda sekce dr. Andršt: „Zábrodský byl jedním z hlavních iniciátorů aféry Sazka. Následkem toho jsme přišli o řadu hráčů pro reprezentaci. Ani se nesnažil škodu nějakým způsobem napravit…“ Koho to stále se svými nohsledy kryjete, pane Černý? Patologického lháře a notorického podvodníka.
ZLÍ LIDÉ KOLEM VRZÁŇOVÉ Závěrem ještě upozornění na jedno ´opomenutí´, vyplývající z Vaší obvyklé servility vůči svým hostům. Mám na mysli fakt, že jste nevyužil Zábrodského veřejně zařadit do svého seznamu ´zlých lidi´. Proč? Vzpomínáte na Slovíčko s Alenou Vrzáňovou, kdy jste přesvědčivě tvrdil, že jenom ´zlí lidé´ mohou dávat zákaz odletu hokejistů do Londýna do souvislosti s její londýnskou emigrací? Zde je doslovný přepis:
Černý: Kolem této události se objevilo mnoho fám, co vy sama o tom soudíte?
Vrzáňová: Věřím, že to nebyla moje vina, i když někteří říkají, že jsem zavinila, že hokejisty nepustili. Já sama však slyšela jinou verzi.
Černý: Já žádnou jinou verzi neznám, a že se o to starám hodně. To vám možná řekl někdo zlý člověk.
Vrzáňová: Cítila bych se špatně, kdyby se říkalo, že kvůli tomu, že jsem zůstala v zahraničí, je nepustili.
Černý: Ale tomu nevěří nikdo. Nikdo, kdo jsme to prožili, ani ti, kteří to znají z literatury tomu nevěří.
Ve skutečnosti tomu – až na zasvěceného starajícího se Černého – věří všichni, aniž by ovšem z toho Vrzáňovou podezírali či dokonce obviňovali. Tak to prostě bylo: ona se vydala za svobodou a kariérou, nad souvislostmi ve svém věku nepřemýšlela, ovšem na hokejisty se už tím pádem ´nedostalo´. Za čerstva to ve Vrzáňové přítomnosti potvrdil i další ze ´zlých´, Váš kolega krasobruslařský expert Langer: „Ne že by za to mohla, že by to byl její cíl. Způsobila to jenom mimoděk.“ Tedy způsobila… A k Vaší smůle se nyní přidal i sám Zábrodský ve Vámi propagované publikaci Vašeho podřízeného Lukšů na straně 212 dole: „Právě emigrace krasobruslařky Vrzáňové měla podle mě největší vliv na pozdější sled událostí a rozhodování tehdejší politické elity.“ Takže měla. Když už se sám prezentujete jako totální neználek, proč navíc necháte ze sebe takhle veřejnoprávně dělat hlupáka i své podřízené?
Zamyslete se nad sebou. Vím, že Vás osobně nelze podezírat z jakýchkoli sexuálních vztahů s podřízenými, ale ta rezignace by Vám každopádně slušela. Snad se dočkám, že na Vaše místo jednou zasedne někdo, kdo bude mít o novinářské práci s historií a o její spravedlivě vyváženou interpretaci jiné představy. Kdo – navzdory snahám pánů Záruby či Lukšů – prosadí, že se bohdá i na obrazovce ČT konečně objeví skutečně objektivní informace o událostech, které na Kavkách zatím tak svorně pilně překrucujete.
Jiří Macků