Pitomost prostě v těchto časech kvete, kam se podíváte. Kdepak, tohle všechno už jenom samotné blondýnky neutáhnou, ba ani v úzké spolupráci s politiky. (Proboha, jestli někoho v této souvislosti napadly nějaké konkrétní dvojice, tak já to rozhodně nejsem!)
Když už jsme u těch televizních blondýn, tak s nimi si teď pravidelně soutěžím každý pátek. Konečně na kom či čem jiném si brousit mozek, když skoro všechny ostatní soutěže už nám soutěžníkům zrušili; křížovky zdaleka tak rajcovné nebývají, o sudoku ani nemluvě. Osobně netvrdím, že blondýny jsou hloupější, než jiné vzorky zdejší česko-moravské populace. Třeba než vyholohlavci, reprezentující téměř beze zbytku sféru umělecko-podnikatelsko-bodygárdovskou. Ale něco mě přesto zaráží: co za vědomosti jsou tyto dámy ochotny opakovaně nabízet, jenom aby se mihly obrazovkou. Někdy to dělá dojem, že i školou se jenom mihly, a kuchyní možná ani to ne. Pitomé ovšem nemusejí být jenom proto, že něco nevědí, ale že s tím, co vědí, lezou ostatním na oči.
Inu slepice, řekne si někdo. Obyčejná drůbež, přitvrdí jiný. Ale pozor: zaregistrovali jste tu reklamu s roztomilou inteligentní krůtou? Jak přiběhne na zapískání, a pak si s páníčkem vykračuje ulicemi, disciplinovaně kráčí přes přechod, suverénně jezdí po pohyblivých schodech, způsobně dřepí v tramvaji (že nepustí vedle stojící paní ji nezazlívejte, když to nenapadne toho jejího mužskýho), pobaveně se rozhlíží nesena v košíku, do nabízeného jablíčka si zobne, prostě selanka. Jenže se v té televizi taky jenom předvádí, nebožačka drůbeží pitomá. Vždyť kdyby jí to myslelo, muselo jí všechno dojít už v okamžiku, kdy si páníček na cestu přibral několik plechovek smíchovského moku. Roztomilá krůta, kterou si televizní divák stihl zamilovat i během pouhé čtvrt minuty, nakonec rukou milovaného páníčka skončí nabodena na rožeň…
Reklama má inspirovat, což se mně také v této souvislosti stalo. Takže závěrem, pánové pivováreční, po této vaší přitroublé reklamní exhibici, urážející jemnocit milovníků všeho živého, si pro příště už nevezmu do huby ani lok toho vašeho Staropramenu. A nebudu sám, už jsme jenom v našem domě tři…
Anebo co ten vypulírovaný šéf, který zničeho nic začne na všechny své kolegy v kanceláři chrlit z dutiny ústní jakousi směsku nářadí, náhradních dílů a šlehačky? Vše závěrem vygradováno mobilizační výzvou S námi to zvládnete. Kdepak, pane zahraniční Hornbachu, na to poblít všechno kolem nám tady doma stačí flaška slivovice na lačno, a pak už jenom prst v krku.
Ale zvracet se dá konečně i bez alkoholu – stačí si třeba otevřít webové stránky jistého Roberta Rosenberga. Že nevíte, kdo to je? Kdepak ruský špión, přece největší česká porno celebrita, jak o sobě skromně tvrdí. Profesionální souštálista, který to dělá kdykoli s kýmkoli kdekoli, ale hlavně před kamerami. Po stránce podnikatelské vzor ostatním, po stránce etické a morální však cosi zcela z periferie společnosti. Což ovšem zřejmě nevadí našim televizím – a tak ho naposledy Prima dokonce zařadila mezi hvězdné osobnosti svého Top Star magazínu. Naštěstí se tentokrát ani tak nechlubil svými hvězdně honorovanými sexuálními výkony, jako svými hroznýši. V tomto okamžiku jsem ho, sám dlouholetý terarista, vzal na milost. Ale právě jenom na ten okamžik a do chvíle, než začal vyprávět, jak svým nenažrancům předhazuje také koťata a štěňata. Krmení škrtičů není nic pro slabé nátury a zmíněné milovníky všeho živého, ale dá se to řešit třeba usmrcenými morčaty či králíky. Anebo se s tím nepředvádět. V každém kamarádu koček a psů se muselo v té chvíli srdce zastavit, když si představil nic netušící nedávno otevřená očička roztomilých chundelatých mláďat, jak bezmocně zírají do nemilosrdného zraku predátora, a jak se poté, obtočeny několika smyčkami, minuty dusí ve smrtelném objetí.
Tak vidíte, pitomé nejsou jenom blondýny.