Nutno uznat hned zkraje, že v souladu s aktéry všech barev podávali mimořádné reprezentační výkony i komentátoři České televize, ti profesionální stejně jako ´výpomocní´, ať již v dějišti her nebo v pražském studiu. (Alespoň těch klíčových sportů, které jsem měl čas a chuť sledovat.) Vypočítávat jména není nutné, všichni svými znalostmi předváděné výkony pro zasvěcené povyšovali a málo znalým přibližovali. Jedno jméno se ale připomenout sluší.
JEDENÁCTÁ DISCIPLÍNA TOMÁŠE DVOŘÁKA Navzdory sportovní formě o olympiádu nepřišel, a byla to ze strany ČT dobrá dodatečná nominace. Ne že by novou disciplínu zvládl dokonale hned při prvním startu, chtělo by to větší švih ve verbálním projevu, nezadrhávat se myšlenkou uprostřed věty (udělat to tak v rozběhu…), prostě víc dynamiky. Taky se světoběžník dopustil pár češtinských ´přešlapů´ (“Šebrle se nyní bude jistě soustředit na příští sezónu”), ale jinak slušná premiéra a hlavně další možnosti růstu, nyní již věkem a trhajícími se svaly nelimitované. Mimořádně mě dostaly zvláště zasvěcené komentáře kolem desetiboje a především to, jak z nich doslova sálalo netajené přátelství k aktérům, které všechny zná osobně, a kteří pro něj vždy byli víc přátelé, než soupeři. Dokonale reprezentovaná olympijská myšlenka a komentátorská fair play.
DEVĚT DISCIPLÍN ROMANA ŠEBRLEHO To bylo zklamání, viďte pánové z Českého olympijského výboru, mnozí sportovní novináři a početní sázkaři? Takhle přijít o jednu z tutově naplánovaných medailí, o šťavnaté novinové titulky a předem jasný vývar ze zaručeného tipu. Proč před startem brát v úvahu nějaké problémy se zdravotním stavem a z toho zákonitě plynoucí výkyvy formy (vlastně forem deseti…), proč se zabývat varujícími bodovými zisky hlavních konkurentů, vždyť ´Šebrle´ je značka, která vždycky zabrala, se všemi se vypořádala a pravidelně zajišťovala medaile, titulky i výhry. A najednou místo toho 90% trápení… Přesto pro mě zůstane už málem od první disciplíny chvílemi až zoufalý boj obhájce olympijského prvenství o co nejlepší umístění jedním z největších zážitků. Tak se chová reprezentant, což dávám na vědomost košikářkám, tenistům, plavcům a ještě některým dalším.
´POMSTA´ BARBORY ŠPOTÁKOVÉ Politika prý sice na olympiádu nepatří, ale když se to hodí sem s ní! Tak jsme se mj. z médií dozvěděli, že úžasný poslední hod naší oštěpařky – právě v den 40. výročí okupace – a tím porážka možná vnučky nějakého ruského okupanta, byla vlastně takovou malou odplatou za smutný 21. srpen. Pitomost, ale nechť je vyslovena, máme přece demokracii. Víc pro tu připomínku ovšem bezděčně udělaly všechny Barbořiny soupeřky svými objetími a polibky, bez jediného výkřiku a zbytečného gesta. Chytrému napověz, ignorantu připomeň.
OSMKRÁT TO ZACINKÁ Tak nějak si to naplánovali funkcionáři ČOV, pro něž jsou dobré výsledky ostatních víc než cokoli jiného zárukou jejich funkcionářského přežívání na teplých místečkách v pražské olympijské vile. Nejsou v té halasné optimistické kalkulaci o nic lepší, než jejich předchůdci z tehdejší Himlovy party na ÚV ČSTV, i když už si nedávají zisk medailí do socialistického závazku. Stejně podobně si brousili zuby někteří zamindrákovaní sportovní novináři, kteří zase od začátku hlídají především skutečnost, jak zdatně si vedeme – my trpaslíci – mezi velikány. A najednou to hrozilo: Proboha, oni nás snad v zisku medailí předběhnou nakonec i Slováci…! Naštěstí nepředběhli, díky nečekaným úspěchům ve střelbě. Bez nich bychom se navíc v celkovém hodnocení propadli až kamsi ke čtvrté desítce. Předseda ČOV Jirásek sice výpadek v plnění plánu, jak mu velí funkce, zachraňuje jakýmsi zoufalým srovnáváním (“Nejde o druh kovu, ale o jeho hodnotu”), jenže vysvětlujte třeba natěšeným snoubencům, že jejich snubní prsteny budou z bronzu.