Cože? Černobílá televize? Snad kdysi za krále Klacka… Nebo to byl Klement I.? A že někdy v této zemi žil ten nebo onen? A dělal tohle nebo onohle? Že jeden byl okraden o majetek, svobodu, rodinu, tituly, pas nebo rovnou občanství, zatímco tamten mezitím kradl, podváděl, udával, žil na úkor druhých, tyl z režimu? A to si jako myslíte, že to ještě dneska někoho zajímá? Zavřete toho provokujícího kverulanta do blázince! My si takovými nanicovatými informacemi naši sociálně-demokraticky pravicově kapitalistickou společnost rozvracet nedáme!
Problém, jak kdy kdo v dějinném mlýnu skončil, zda v podzemní samotce nebo v nejvyšších patrech politiky, by měla připomínat především média. (Protože co je platné úsilí historikůa badatelů, když narážejí na malý zájem jejich objevy publikovat?) Mělo by se to dít objektivně a spravedlivě, leč nedaří se. Potřeba objektivity a cit pro spravedlnost jsou totiž ingredience v nejrůznějších redakčních kuchyních silně nedostatkové, a tak se příliš často vaří jenom z vody. Ten spěch a povrchnost jsou logické: nejrůznějších redakcí je tolik, že si překážejí, konkurují, chtějí přežít na úkor druhých, a to za jakoukoli cenu. Tedy i za cenu těch nešťastníků, které podle potřeby buď skandalizují, nebo je nekriticky oslavují, případně jejich existenci jednoduše zatajují. Co říkáte? Že tohle je censura? No jistěže! A ta že v této polistopadové demokratizující se společnosti není? Nenechte se vysmát! Je jí víc (ne snad na kvantitu, ale určitě na kvalitu a pestrost), než dříve. Něco o této bohulibé, precisně organizované, vždy pečlivě pěstované a za všech okolností a režimů spolehlivě fungující instituci vím, poprvé jsem v redakci jako profesionální novinář zasedl už na začátku 60.let.
A když všude, tak i na veřejnoprávní obrazovce
Připomíná to článek s jednoznačným titulkem V České televizi vládne censura, stěžují si redaktoři (MfD 15.11.). Pochopitelně na něj neprodleně (na webu Česká média) reagoval zbrusu nový tiskový mluvčí ČT Ladislav Šticha takřka hysterickým výkřikem Kdo je u vás censor, manipulátoři?; o tom, že tak učinil na základě instrukcí dotčených a převážně nemluvících představitelů této kafkovské (pardon: kavčí) instituce, není třeba pochybovat.
Otevřeně se přiznám, že nemám žádné povědomí o tom, co se děje v redakcích zpravodajství či publicistiky, vystavených bezesporu značnému tlaku našich všestranně frustrovaných, zakomplexovaných a z hrozby ztráty křesla permanentně vyděšených politiků. O censuře v redakci jiné toho však vím již dost. Proto jsem se také ihned zapojil do diskuse na webu iDNES tímto příspěvkem:
Nic nového pod sluncem (a hlavně u ledu)
Nechci zevšeobecňovat, ale každopádně ve sportovní redakci se censuruje, až se hory zelenají (a ty Kavčí by se měly červenat). Pod patronátem dvou nejodpovědnějších, šéfredaktora O.Černého a šéfkomentátora R.Záruby (s ochotným přispěním dalších, např. M.Dusíka) se již roky ´úspěšně´ deformuje stoletá historie českého hokeje. Mnohé události a mnozí aktéři se programově zatajují, jiní oslavují (zrádce mistrů světa 1949, odsouzený sázkový podvodník a spolupracovník StB V.Zábrodský), opakovaně dostává prostor osvědčený deformátor historie a stále ještě čestný předseda Kulhánkova hokejového svazu K.Gut (autor z mnohých lží usvědčené tzv. Zlaté knihy hokeje). Pokud má i v našich končinách platit teze Syndikátu novinářů, jak ji nedávno právě v ČT připomněl člen etické komise J.Lipold („Média mají informace zveřejňovat, ne je zatajovat“), potom mají zmínění redaktoři, nemluvě již o dalších zaměstnancích Janečkovy továrny na upravené a recyklované informace, s novinářskou etikou zatraceně problém.
Zmíněná internetová verze nejrozšířenější tiskoviny se zřejmě na Kavkách nečte, ohlas nepřišel žádný. Anebo čte, a záměrně se nereaguje. Pro mě nic nového, sportovní redakce se tak chová i v případě konkrétně adresované mailové korespondence. Nedávno, po uvedení zcela servilního rozhovoru s K.Gutem, jsem se s kritickým rozborem tak odflinknutého a zmanipulovaného pořadu obrátil (opakovaně!) na moderátora Dusíka – zahrál mrtvého brouka (nebo pštrosa s hlavou v písku?), a vydrželo mu to dodnes. Poněkud obměněný text jsem poté, jako reakci na tiskového mluvčího, poslal (pochopitelně znovu pod svým celým jménem) i na web Česká média. (Po titulku Koho chleba jíš, toho píseň zpívej následoval text: A nový zpěváček p. Šticha zpívá, leč místy falešně. Kdo však má jako publicista roky zkušenosti s našimi žel právě polistopadovými médii, ví své. Skládat mnohé důkazy na tomto prostoru nelze, je limitován 1000 znaky. Každopádně mé zkušenosti se spoluprací s ČT jsou jak zcela uspokojivé, tak katastrofální. Protože i kdyby snad v této přebujelé instituci bylo v pořádku všechno, tak významově nejdál od p. ředitele, ve sportovní redakci, se… atakdále, viz nahoře.). Ptáte se, co se dělo v tomto případě? Jako obvykle: ticho po pěšině poseté mrtvými brouky…
Strach přichází z Kavek
Novinář J. Mates, autor článku v MfD, vytočil novináře Štichu takovou mírou, že tento ho vyzval, aby svá tvrzení dokázal, nebo se omluvil. Já přitom naopak již po několikáté vybízím sportovní redakci ČT k uskutečnění diskusního kulatého stolu, kde bychom otevřeně probrali všechna kontroverzní a palčivá témata již stoleté historie českého hokeje, a u kterého by navíc dostala domácí ´opoziční´ garnitura v té nejsilnější sestavě (i s hostujícím K.Gutem na beku) skvělou šanci mé argumenty rozcupovat a tím autora tetralogie Utajené stránky hokejové historie veřejně definitivně znemožnit. Leč nechce se jim do toho, uhýbají, kličkují (to je letitý případ návrhu R.Zárubovi pozvat k takovému stolu V.Zábrodského) nebo mlčí (zmíněná opakovaná nabídka M.Dusíkovi). Já se jim ale ani nedivím. Vyvracet fakta založená a publikovaná na základě desítek osobních svědectví a stovek archívních dokumentů, to vyžaduje jisté znalosti, a rozhodně ne jenom ty jejich povrchní. Proto je jednodušší nepříjemná fakta (z nichž mají zřejmě strach) zatajovat, kamuflovat, zalhávat, či o nich alespoň mlčet. Spisovatel J.Škvorecký vyslovil zásadní krédo, že ten, kdo nemluví pravdu, tak lže. To je i případ ´hokejistů´ ze sportovní redakce České televize.
Pan Šticha v závěru svého výlevu vyzývá pana Matese, že pokud je chlap, tak svá tvrzení buď dokáže, nebo se omluví. Jiným je naopak znemožňováno svá tvrzení – nikoli ovšem soukromá, protože se týkají desítek postižených – nejen dokázat, ale i publikovat. A to snad není censura? Pokud tedy mluvčí ČT nasadil taková ´chlapácká´ kritéria, potom mu musím sdělit, že to v čele jejich sportovní redakce sedí – pouze co se týká přístupu k tomuto vyhraněnému tématu, zdůrazňuji! – místo chlapů zbabělí manipulátoři.