Ach ti naši křesťané! (I)
Tu informaci přinesla sobotní MfD pod hlavním titulkem na titulní straně: Švejnarovu šanci ničí lidovci. Myšlena šance páně ekonoma na zvolení prezidentem. A proč by neničili, ptám se, vždyť vyznavači Nejvyššího, Nejmoudřejšího a Nejspravedlivějšího vždy věděli nejlíp, co se smí a má, a navíc něco podobného v Desateru nemají: Na půdě politické intrikovati nebudeš! A tak se chovají jak to jistě nežádá Bůh, zato jejich pozemní přízemní za všech okolností koaliční potřeby: Kam vítr, tam plášť.
Oni tam ostatně nemají ani jiná přikázání ohledně destrukce jakéhokoli druhu. Třeba Neupálíš bez důvodu bližního svého. Pan ekonom může být klidný, že svou kandidaturou dráždí dnes. Pár století před tím by hořel jedna radost, jako ten jeho jmenovec z Husi. Zvláště když by hranici z polen a roští pěkně rozfajroval papír z jeho emerikánských ekonomických statí, k nimž by louč bezesporu s gustem jako první přiložil pražský arcibiskup Arnošt Klaus z Pardubic. Což ovšem na druhou stranu nevylučuje, aby křesťané – po přezkoumání odvolání, všech okolností a zjištění nových eventualit – svou obět dodatečně nesvatořečili. Ale to už zase bude arcibiskup pevně zafixovaný na stolci.
Ach ti naši křesťané! (II)
On v tom jejich po staletí neaktualizovaném Desateru vůbec panuje nějaký chaos. Náboženství je, jak známo, ještě konservativnější než fotbalová pravidla, ale pokrok se přece nesmí zastavit ani na tomto pozemském teritoriu mezi Nebem a Peklem. Tak třeba Nepokradeš! – to už mělo být dávno vyřazeno, anebo alespoň inovováno jako Nevytuneluješ! Případně nahrazeno komunistickou variantou Kdo nekrade, okrádá rodinu. (A proč ne, vždyť rodina je za všech režimů i náboženství základem státu a naším vším. Víte vy vůbec, že nepokradl už Josef? A kde tedy bral dřevo, aby zahřál Marii s Jezulátkem, na to přece dech dobytčete nemohl stačit. Že by palivo fasoval u Herodesa?) Podívejte se kamkoli, hlavně mezi ví-aj-píky nejvyšších pater naší společnosti a politiky: komu z nich tohle přikázání ještě něco říká? Kam plivnete, samej neznaboh.
Ach ti naši křesťané! (III)
Už to tak sice vypadá, že proti šéfům od věřících něco mám, ale ve skutečnosti jenom tápu v nejistotách (ne zdali za své neznabožství přijdu do Pekla čili nic, to mě skutečně nevzrušuje) a tak se tímto kladením otázek jenom pídím po pravdě (vzpomeňte, k čemu nás nabádal mistr Jan Hus). Jenže když oni ti oficiální a posvěcení hlasatelé Desatera pořád něčím provokují! Pravda je, že neporušují například ono Nepožádáš manželky bližního svého; alespoň já neznám případ, kdy by si jeden katolický kněz odskočil za kolegou za účelem skotačení s jeho starou (leda hospodyní). Oni však masově a celosvětově porušují přikázání jiné, jež si kvůli tomu pro jistotu ani do Desatera nezařadili: Nepožádáš nevinných potomků oveček svých. (Navíc se obávám, že ani nežádají, že si to vynucují jako vůli Boží. Aby třeba dívenky, zbavené panenství, líp zpívaly ve sboru, jak to prý funguje i u Kulínských.) V tom jsou tedy na tom jako jistý Michael Jackson, i když beztrestně.
Ale co, oni jim to spočítají u soudu Posledního.
Týž sobotní den byla zveřejněna ještě jedna zajímavá informace: kdesi v Indii zloději přepadli božího muže, a ukradli (tedy přesněji uřízli a odnesli) mu jeho nohu, jelikož prý má zázračné schopnosti. (To o ní tvrdil on sám, tak ať se teď nediví.) Napadlo mě v této souvislosti, co by se mělo uříznout Božím vyslancům na zemi, kteří przní děti. Že by jejich zázračná a posvěcenou vodou skrápěná varlata?
Soudruzi už zase rozhodují
Ještě k volbě prezidenta. Komunisté, dle tradice znovu ta ve volbách rozhodující pidisíla, se podle posledních zpráv zdráhají podpořit Jana Švejnara. Ani se jim nedivím: nedůvěřují českému Honzovi, který se kdysi s ranečkem buchet, a kdoví jestli vůbec i s výjezdní doložkou, vydal do světa a nevrátil se z něj pokorně ještě chudší. Proč by měli dát důvěru někomu, kdo tu svou v jejich režim už tenkrát ztratil? Důvěru za důvěru! Důvěřuj, ale prověřuj! Že to bylo kdysi? Kdepak, komunisté požadují promlčet pouze okrajové skutky (střelba na hranicích či mučení politických věznů včetně), v těch zásadních jsou neoblomní. A pak prý dnešní soudruzi jsou jiní, než tehdejší. Jsou takoví, jak stejně se jmenují.
Včera na ostrově Bali
Globálně se oteplujeme tvrdí jedni, zatímco jiní klepou kosu. Tedy ne ti, kteří o tom sáhodlouze jednali na ostrově Bali v Indonézii, ti si určitě zajeli vozítkem poháněným palčivými slunečními paprsky prošlouchat se do protepleného Balijského moře. Že k ničemu nedospěli? Že se celou dobu jenom hádali o objemy vypouštěných škodlivin a jiného neřádstva? Že jsme se nedozvěděli, zda pralesy na jednom místě zeměkoule zvolna nehynou proto, že na druhém je masově fofrem vypalují? Že si na budoucnost zeměkoule můžeme i nadále akorát tak vsázet, jako na Slavii (jestli se udrží v pohárech), Čunka (jestli se udrží ve vládě) či někoho jiného (jestli udrží stolici). Ať je to tak či onak nenapadá mě, po krachu tohoto globálního mejdanu, jako řadového občana zeměkoule nic jiného, než povzdech formou drobné parafráze jedné stařičké básničky dvojice Vodňanský-Skoumal, nazvané Včera na ostrově Bali:
Včera, na ostrově Bali,
s planetou zas vyjebali.