Povinných výtisků je již léta 5, což považuji za rozumný kompromis.

I když na druhou stranu: stát oškube na berních každého jednoho z náš o 50-70% našich příjmů a nikoli miliardy, ale desítky až stovky miliard poté zcela neefektivně proplýtvá. Vzhledem k těmto skutečnostem je i oněch 5 výtisků moc.

A pláč o tom, že jsme na tom s „masovým šířením kultury dost špatně“ je úplně mimo mísu. Knihy jsou u nás v porovnání s jinými zeměmi stále poměrně levné a dostupné každému.

A po komunistickém „masovém šíření kultury“ se mi vůbec nestýská. Zvláště po padesátých a šedesátých letech, kdy se v desetitisícových a statisícových nákladech masově šířila díla režimních slouhů, zatímcou ostatní v lepším případě nemohli publikovat, v horším seděli na Mírově, Jáchymové atd.

V žádném případě si nemyslím, že nakladatelé mají „neadekvátní zisk“ (Mimochodem, zrazuje vás slovník. Toto slovní spojení jsem již dlouho neslyšel /kromě levicových politiků samozřejmě/, ale hojně jsme ho slýchávali přes převratem od našich tehdejších vládců a jejich přisluhovačů…).

V dnešní době, kdy se čím dále více knih prodává přes komisi, je nakladatel v podstatě jediný, kdo riskuje své vlastní peníze. Knihkupec či distributor, který má knihy v komisi, je může kdykoli vrátit, a nic netratí.

Když vám honorář placený autorovi přijde jako směšný pakatel, můžete si knihy vydat vlastním nákladem, jak jste již učinil (nikdy to nebylo tak snadné a levné jako dnes). Můžete si také založit vlastní nakladatelství a platit autorům třeba 30 či 50% z ceny knihy. Byl bych v tom případě zvědav, jak dlouho by vaše nakladatelství přežilo.