Mladíček, jenž se jako následek podivuhodných okolností (ale já pochopitelně vím, přízeň nás voličů…) octl v mlýnici politiky mezi vyzrálými (rozuměj vychytralými) politickými pistolníky, neměl se svýma bezelstnýma očima a naivními představmi naději na delší přežití. A taky to tak dopadlo, sotva chtěl poprvé v saloonu U parlamentu hrát s falešnými kartami. Jeho štěstí, že včas řekl ´sorry´, odhodil pistole, zvedl ruce nad hlavou a dobrovolně se odporoučel středem. Málem by ho jednomu bylo líto, kdyby si neuvědomil, že takových podobných jich kolem nás běhá víc, přitom ve zmíněném saloonu je jich jako naštosováno. Akorát nemají tak slabý žaludek, aby hned házeli flintu do žita. A ani nemusí být žádný Tlustý na tři prsty…
Jenže zmíněný hříšníkem bohatě oplakaný odchod mě zdaleka tak nezaujal, jako syrově oznámený příchod: na místo neratovického Jana Moravy zasedne nymburský Miroslav Jeník. Jeden odéesák za druhého, tak jak se o tom Středočeši rozhodli – ale že by se tím vůbec nic nezměnilo? Já naopak tuším, že leccos, i když my občané nenymburští to naštěstí nepocítíme.
Pan Jeník si totiž ke své nastartované politicko-společensko-občanské kariéře neodskočí jenom tak jako jiní třeba od školní katedry, ponku, počítače apod. On si prostě jenom ke dvěma dosavadním polstrovaným seslím přistaví další: už je totiž také nymburský místostarosta a ke všemu, to bude asi ta partajní prebenda, ho postihla funkce náměstka ministra práce. Jak to všechno stihne a smysluplně skloubí představit si neumím. Chápu, že leckdo si musí přivydělávat melouchy, to ovšem činí ve volném čase. Ale aby někdo v době, kdy má sedět na ministerstvu (za plat), seděl v parlamentu (za jiný), či naopak, nebo v čase, kdy se má věnovat nymburským občanům (za běžící plat) svou nepřítomnost omlouval povinnostmi v parlamentu či ministerstvo…? Také vám to připadá jako jedna z kapitol o Kocourkovských? Nebo jste se snad ve vzpomínkách přenesli do dob ne zase tak dávných, kdy soudruzi kumulovali funkce až nevěděli, čí jsou? Ale to byli komunisti, čert je vzal.
Ještě jedno jméno v široce publikované souvislosti amatérských hrátek na špióny, odposlouchávání, konstruování důkazů, lhaní, uplácení a hysterických vystoupení vyplulo: Milan Baroš. Jednoduše řečeno další pako, byť jiného formátu. Jeho názory na rychlou jízdu a spoluhráče jiné barvy pleti již známe, nyní jsme se tedy také dozvěděli, za kolik se dá střelit – když už ne gól – ve volební kampani nahraná přízeň jedné straně, která je mu ovšem jinak i se všemi Topolánky zcela šumafuk. Ale pokud si myslíte, že oněch slíbených deset miliónů v Tlusté obálce z našich daní je za celou kampaň moc ODS, nebuďte naivní. Vždyť přesně tolik (pokud jsme dobře informováni) bere za jiné fotbalové excesy jistý nereprezentant Tomáš Řepka každý měsíc.
Morava nebo Tlustý (a ti další), nebo Baroš či Řepka (a ti další). Člověk někdy neví, jestli chodit za zábavou (či infarktem) na stadión, nebo do parlamentu.