Reklama
 
Blog | Jiří Macků

Bůh ochraňuj naše hvězdy

Díváme se na náš fotbal, a nevěříme vlastním očím. Posloucháme argumenty odpovědných, a nevěříme vlastním uším…

Sparta se vrátila z Moskvy s minidebaklem o to zbytečnějším, že ho tak snadno přehrál tým celkem o nic moc lepší. Podobně nepřesvědčivě se hlavnímu favoritu daří i ve většinou nudné domácí lize. Přitom (nejen)trenér Chovanec má pro nejrůznější selhání pokaždé nějaké většinou alibistické vysvětlení („Bojovali jsme, nemám klukům co vytknout, ale okolnosti… a tvrdý soupeř… a rozhodčí… a terén…“), jenom nekompromisních objektivních kritických hodnocení se nedočkáme. Podobně se ovšem chovají i mnozí novináři: do ostré kritiky jednotlivých hráčů se nepouštějí, protože buď si s nimi tykají, nebo nemíní riskovat, že se na ně kritizovaní budou zlobit (!) a v budoucnu je odbývat oblíbeným alibistickým ´no komment´. (I když většinou je skutečně lepší, když někteří raději nemluví…)

Ne že by mně různé výkony, jež mají tak daleko k profesionalitě, natolik rozčilovaly, jenom mě poněkud vadí, kolik za tuto svou imitaci velkého fotbalu ´hvězdy´ našeho fotbalového nebe berou. A přitom jim roční příjmy v řádu milionů nezávidím, jenom si v této souvislosti pokaždé položím otázku, kolik asi bere veřejnosti neznámý lékař, který za měsíc provede víc mnohahodinových operací, zachraňujících život, než kolik tréninků absolvují tihle borci.

Ale nyní proč tento dnešní příspěvek: kvůli srovnání. Při třídění archívu se mi dostal do ruky jeden výstřižek z listopadu 1927, tedy starý už 83 roků. Nabídl obsáhlý referát z utkání prvního finálového ´matche´ Středoevropského poháru pod hlavním titulem Sparta vítězí nad vídeňským Rapidem 6:2. Každý si jistě umí představit, až kam na nebesa by vítězný tým vynesli dnešní novináři, jak by se nad jeho hrou rozplýval letenský realizační tým, k jakým sumám by se vyšplhaly mimořádné odměny.

Reklama

A tenkrát? Poněkud překvapivý podtitul Slabá hra vítězného mužstva uvádí postřehy, které si někteří z hráčů určitě nedali za rámeček: „Diváci viděli vysoké vítězství domácího teamu, ale jen vítězství ciferné: hra rozhodně neuspokojila. Dokonale zklamal útok; to by ale nepodivilo tak, jako to, že zklamala i obrana. Perner nejistý ke konci hry, Burgr není hotovým hráčem – zavinil obě branky – a Hochmannův zákrok daleko v poli byl docela dětský. Káďa zabral až v druhé půli… Útok trpěl nemožnou hrou Silného… Je to na pováženou pro druhý zápas ve Vídni, kde s dnešní hrou by čs. finalista poháru rozhodně neobstál.“

Pro nepamětníky (dnes pravděpodobně všichni čtenáři tohoto blogu),  jimž zmíněná jména nic neříkají: kritizovaní Perner, Burgr a Hochmann byli v té době oporami reprezentace, a Káďa se Silným doslova zbožňovanými ikonami týmu, jenž byl považován za jeden z nejlepších na kontinentu.

Tehdejší novináře na vás, milí sparťané, i vy ostatní nedotknutelné a pouze blikající ´hvězdy´ současnosti.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama